Teď nemám na mysli Zemanův laciný nátěr založený na pár bonmotech, které si Zeman vždy samolibě vychutnává bez ohledu na to, zda přijdou vtipné i druhým. On je bere prostě jako úlitbu své ješitnosti.
Horší, ale symbolické a příznačné je, že o provaze (o socialismu) filosofoval v domě oběšencově (mezi eurosocialisty). Asi nikde nenajdete na metr čtvereční tolik sociálních inženýrů, levicových spasitelů a zapálených internacionalistů jako v Bruseli.
I marxisté rozlišují »obecné« a »zvláštní«. Když Zeman kritizoval ono »zvláštní«, tedy konkrétní zvrácenosti typu „úsporných“ žárovek nebo pomazánkového másla, nedošlo mu, že to je jen důsledek systémové chyby a neodstranitelné genetické vady socialismu. Připomněl mi Husáka, který šlendrián často přiznával a zároveň vždy obhajoval zhruba slovy: „Akési tie detské choroby socializmus pravdaže má...“. Avšak až z nich vyrostl, skončil.
Také mi připomněl Gorbačovovo heslo: „více demokracie - více socialismu!“. Jak se ukázalo, pokus o více demokracie nejen v socialismu, ale i v integrovaném celku, který zachvátil, vč. České republiky, vedl k rozpadu socialismu, RVHP, Varšavské smlouvy a dokonce i samotného Sovětského svazu.
Za chvíli uplyne 30 let a zase vstupujeme se stejným naivním Zemanovským přesvědčením do stejně zhoubných vod. Takže kritika, klouzající po povrchu, nic nemění na tom, že Zeman podpořil Husákovsky přezíravě a Gorbačovovsky naivisticky šílenou utopii, která může skončit zase jen u vraždění politických odpůrců, u koncentračních táborů, u politických vězňů, a u cenzury, po níž už dávno volá třeba naše ombudsmanka Šabatová.
Podporou eura – této předlužené měny – zašel Zeman dokonce dál, než Brežněv v době největší slávy (rublem nás nikdo platit nenutil). Zcela charakteristické bylo, že Zemanovy myšlenky prý nejvíce oceňovalo potleskem tzv. pravé křídlo v europarlamentu. Aspoň se zase ukázalo, co je ta pseudopravice zač. Jsou to jen převlečení socani, snad jen trochu méně zběsilí.
Ceterum autem censeo Unionem Europaeam esse delendam!