Nebudu tady rozebírat, jak celá situace nastala, ale už je na světě soudní precedent, že firma nemusí sociální pojištění za toto období platit. Je jasné, že stát udělal chybu a puristicky vzato má takový rozsudek věcnou oporu.
Po medializaci případu se hlavně velké firmy rozhodují, že budou po státu žádat vrácení již zaplacených odvodů. Je to hanebnost, nebo postup zodpovědného hospodáře?
Osobně jsem se dostal do situace, kdy tuto skoro Sofiinu volbu - neberte prosím cynicky - musím podstoupit. Jsem totiž v postavení, že v několika firmách bude záležet i na mém rozhodnutí, jak se k celé záležitosti postavím. Abych řekl pravdu, nejsem žralok, takže bych normálně nad tím mávnul rukou a považoval bych to za už vyřízenou záležitost.
Ovšem to nejde ze dvou důvodů. Zaprvé velké firmy do toho hodlají jít a stát nemilosrdně oškubat. Podle HN to potvrdil mluvčí Siemensu Petr Sedláček. Druhým důvodem je, že Petr Nečas na základě širší politické shody hrozí, že pokud firmy této možnosti využijí, tak v zájmu sociálního systému poslanci zvýší dočasně sociální pojistné.
Zaplatit dvakrát jednu položku, protože jsem slušný, se mi také nechce. A nedovedu si představit právní úpravu, podle které by musely zvýšené odvody platit jen firmy, jimž nezákonně vybrané pojistné bude vráceno. Ostatně potvrdil to prý i Petr Sedláček, že by je to neodradilo, protože zvýšení pojištění musí být plošné. Ne každý však dokáže této právní možnosti využít.
Naše firmy by to dokázaly, stále však mám zábrany. Stát totiž nebude platit jen vrácené peníze, ale i náklady řízení, tedy hlavně právní služby. Advokátní kanceláře a auditorské firmy už si mnou ruce a na tento kšeft naskočily. Dodatečnými "náklady" bude i přetížení našich už tak pomalých soudů.
Mají to celé zaplatit ti, co budou v době krize solidární se státem? Mám riskovat, že mě nějaký akcionář zažaluje, že jsem způsobil společnosti škodu, protože jsem se vrátky nedomáhal?
Na druhé straně je jisté, že případný výpadek zaplatíme tak či onak všichni. Na důchody by být prostě mělo a zadlužení státu už je i tak vysoké. Navíc krize bude ještě kulminovat. Nechce se mi sice platit, co bohatí vymohou zpět, ale co dělat? Státu jsem sice zde na blogu vzkázal Dej pokoj, já už jsem přispěl, ale potápět ho v situaci, kdy někteří opravdu dar poslali, také nechci.
Jediným řešením by bylo, kdyby Nejvyšší soud, případně Ústavní soud s odkazem na to, že poplatníci platili, a tedy jejich povinnost nebyla neurčitá, celou záležitost smetl se stolu. Bylo by to ale správné? Nebyla by to zase právní „duchařina", proti níž se zde (http://streit.blog.idnes.cz/c/111915/Elitarska-spravedlnost-Vojtecha-Cepla-starsiho.html) také vymezuji? Nešlo by o rozsudky na společenskou objednávku?
Musíme tomu nechat bohužel volný průběh. I když něco mi říká, že ten, kdo pojistné nezaplatil, dobře, byl v právu. Zatímco ten, kdo chce dodatečně parazitovat na chybě, je na štíru minimálně s „dobrými mravy".
Měli bychom si také pamatovat, kdo stojí v čele té fronty na peníze. Nejsou tam firmy, které braly od státu pobídky? Nejsou tam příjemci všech možných dotací? Nejsou tam známí vítězové nejrůznějších výběrových řízení? Nedotujeme už dost ty žraloky z našich daní?
To neznamená, že bychom měli zapomenout na původce toho legislativního zmatku. Na počátku je Škromachova novela Zákoníku práce rušící vyměřovací základy. Odklad této novely přes Nečasovu snahu zablokovali poslanci ČSSD + KSČM, ačkoliv zákon o nemocenské i s novými vyměřovacími základy poslanci odložili. Vymstily se tady opět přívěšky do zákonů, které měly novelizovat jiný zákon. Nový ministr Nečas už nestihnul věc napravit.
Řešením by bylo, kdyby se o případnou škodu podělili předkladatelé zákonů, tedy Ministerstvo práce a sociálních věcí, potažmo celá vláda a také poslanci, kteří hlasovali tak, že celý zmatek způsobili. Myslím tím fyzické osoby, které si ani zaboha nechtějí snižovat příjmy. Krásná, ale nereálná představa.
Ale jak se mám sakra zachovat? Nechci být nemravným vydřiduchem ani hlupákem doplácejícím na nemravnost druhých. Také nechci opět platit za neprofesionalitu našich státních orgánů. Babo raď!
