Zdravotnictví: Teď to na pravicovém blogu schytám

Nejsem zakuklený levičák. Ale rád bych varoval před tím, pouštět do zdravotnictví příliš mnoho trhu. Zvláště v případě, když se do toho montuje i stát.

Dělení na pravici a levici může být velice matoucí. Mnozí dnešní „pravičáci“ by asi nechtěli slyšet, že podpora EU – navíc v její pseudosocialistické podobě - je krajně levicová. Raději proto politické názory dělím podle přístupu ke svobodě.

Osobní prolog ukončím informací, že zatím je moje bilance na zdravotním pojištění extrémně pasivní: Platím dlouhá léta opravdu hodně a lékařům se vyhýbám. Naposled – když nepočítám zranění při autonehodě – jsem čerpal služby někdy v 19 letech.

Přesto s velkým podezřením sleduji trend privatizace zdravotnictví, za nímž stojí tak nedůvěryhodné osoby, jako je například Bc. Šnajdr. Uznávám sice, že je třeba regulovat, aby nedocházelo k nadužívání nebo zneužívání služeb a zejména léků. Docela podporuji i myšlenku, že úroveň „hotelových služeb“ by měla být závislá na ochotě si připlatit. Jinak se nevymýtí protekce. Také by mě ani nenapadlo chodit pro předpis na paralen k lékaři.

Ale zdravotnictví je specifická oblast. Nouze o klienty v ní nikdy nebude. Takže zde regulace nabídkou a poptávkou nemůže fungovat. Navíc člověk ve zdravotní nouzi nebude hledět na peníze – pokud je má. Pokud je nemá, nesmí zůstat pacientem třetí kategorie. Jsme-li tedy vyspělou společností, kde nebudou lidé umírat kvůli nedostatku peněz.

Zmatek ještě prohlubuje, že odvodům na zdravotnictví se říká pojištění. Přitom vůbec na pojistném principu nefunguje! Tři dny nemocenské bez nároku na dávky považuji za nespravedlnost, která mnohé potenciální pacienty může nutit k přecházení nemocí a poškozování zdraví, jež se ani systému nemůže vyplatit.

Nemravné je také přenášení úhrad nemocenských dávek na zaměstnavatele, který je odvody přece povinně „pojištěn“. Bude-li tento trend dále pokračovat, dá rozum, že zaměstnavatel nebude chtít zaměstnávat pracovníky s horším zdravím. Cestičku si vždycky najde.

Jak by vypadala zdravotní péče, do níž se pustí trh doprovázený takovými státními zásahy, si můžeme dokumentovat na stomatologické péči. Je tam ještě vůbec nějaký výkon, na nějž by pacient nedoplácel? Nelimituje stav peněženky už příliš zdravotní péči? Přitom stav chrupu ovlivňuje významně i celkové zdraví. Samozřejmě chápu i argumenty týkající se osobní motivace a zainteresonanosti každého na svém zdraví.

Tato analogie jen ukazuje, kam povede vyšší komercionalizace našeho zdravotnictví. Je prostě nepochybné, že ta část výkonů, která bude hrazena pojišťovnami, se bude snižovat až pod hranici, kterou mohou očekávat i dnešní pravicoví voliči. Systém řízené péče, jak se uplatňuje v USA, budiž nám varováním. Stačí si přečíst třeba romány Robina Cooka.

To, co děje na trhu s léky, tuto situaci dokumentuje ještě lépe. Léky bývají zbytečně předražovány, a to i pod kuratelou státu a zainteresovaných úředníků. Znovu odkazuji na Bc. Šnajdra, coby kozla v zahradě. O ostatní se postará agresivní nátlak farmaceutických firem přímo na lékaře. Klientelismus a úplatky jsou přímo součástí tohoto systému. Jde o superbyznys.

Už při vývoji léků se preferují ty, které budou mít největší výnosnost. Laciná generika, která by mohla působit proti některým civilizačním chorobám, se ani netestují. Příkladem muže být vliv ibuprofenu, kyseliny acetylsalicylové a některých jiných protizánětlivých léčiv na prevenci třeba Alzheimerovy nebo Parkinsonovy choroby. Není přece v zájmu farmaceutických firem otestovat účinnost levného Brufenu či acylpyrinu.

Mix státu a komerce je vždy i mixem socialistického a kapitalistického přístupu. Ten je vždy ze všeho nejhorší. Za socialismu byly kladeny limity příživnickému klientelismu. V kapitalismu tento prvek kdysi zastávala volná soutěž, která však už vzala zasvé a uvízla v tenatech politické moci. Stačí si vzpomenout na antivirotika a pandemický alarmismus - prasečí i ptačí. Kdo myslíte, že na tom vydělal? Kdo prodělal, je jasné každému daňovému poplatníkovi.

Mrhání v pojišťovnách, zejména ve VZP, už je příslovečné. A kdo si tam vždy namastí kapsu? Jsou to politici zprava, zleva i ze středu. Jména jako Šnajdr, Rath ale i John se sama nabízejí. Zdravotnictví je prostě ten nejlukrativnější kšeft. A toho bychom si měli být vědomi, když slyšíme budovatelská hesla reálného kapitalismu.

Obdobným pseudopojistným kšeftem se má stát důchodový systém. Psal jsem o to zde: „Šrotovné na důchodce aneb Emeritní komisař Špidla“. Rozum mi nebere, že když už stát prohudlařil přebytky v tomto systému a demografický vývoj se zhoršuje, že někoho může napadnout snížit tyto odvody a připravit tak prostor povinnému připojištění v soukromých fondech. Pro ty, co celý život přispívali do průběžného systému, se tak omezí vysychající zdroje. A mladí budou hříčkou pochybné poctivosti zprofanovaných finančních ekvilibristů a také inflace.

I pravičáci by měli být obezřetní. Málokterý z nich unese reálné důsledky svého někdy jednostranného naivismu. Jsou jen dvě kategorie: Predátoři a lovná zvěř. A uznejte, že čeblina, která se radostně vrhá do žraločí tlamy, je poněkud trapná...