Sedmé zastavení křesťana Cyrila Svobody na cestě do pekla
Svoboda zastavil totiž vydání dědictví pro církevní charitu Domov svaté rodiny, Nadaci Jedličkova ústavu a rodinu Kučerových, která o zůstavitelku Kaprálkovou ve stáří pečovala. Přitom podle platné a Ústavním soudem potvrzené závěti má i on nárok na jeden milión korun. Ostatní majetek odhadovaný na desítky miliónů si mezi sebou mají rozdělit ostatní dědicové.
Jenže Svoboda, když své vyšší nároky, vznesené velmi nekorektním způsobem, kterým se snažil dehonestovat zůstavitelku a očernit pečovatele, neprosadil, vymyslel další fintu. Ale vezměme to od začátku. Až do „Dějství pátého“ použiju citace z vlastního článku ze 7.srpna 2010 „Slizoun Cyril, rádoby diplomat“.
Dějství první
Případ má prapůvod na počátku devadesátých let, kdy byl Cyril Svoboda vládním legislativcem (mj. poradcem pro problematiku restitucí) s praxí notáře. Jako melouch „pomáhal" osmdesátileté Marii Kaprálkové s restitucí rozsáhlého rodinného majetku. Svoboda si nechal za vyřízení „zaplatit" závětí restituentky z r. 1992, čímž obešel daň z příjmu a vlastně i otázku, zda se nemohlo při jeho funkcích jednat spíše o úplatek. S rukou psanou závětí, která mu odkazovala činžovní dům v Praze, čekal na její smrt.
Dějství druhé
Po smrti zůstavitelky v roce 2005 se Cyril Svoboda přihlásil o dědictví onoho činžovního domu. Jenže se přepočítal. Zůstavitelka si to rok před smrtí rozmyslela a veškerý nemovitý majetek, aniž pravděpodobně Svobodu informovala, odkázala charitám (jako Domovu svaté rodiny a Jedličkovu ústavu). Na Svobodu pak v nové závěti velkoryse pamatovala jedním miliónem korun. Za konflikt zájmů státního ouřady až až.
Katolík Cyril Svoboda je však neskromný a chce Domovu svaté rodiny dům nekřesťansky vyfouknout u soudu. Nezastaví se ani před tím, že jde o konflikt s charitativními a církevními organizacemi a podává žalobu. Pokud by uspěl a pozdější závěť by zvrátil, připravil by i další charitativní organizace o dědictví, které by tak s výjimkou inkriminovaného činžáku získal stát (tzv. odúmrť při absenci dědiců). V rámci toho se neštítil pošpinit památku zemřelé argumentací, že jeho dobrodinkyně mohla trpět v době sepsání nové závěti duševní chorobou, což svědkové popírají.
Dějství třetí
Svoboda ukazuje, že jeho lačnost po majetku se nezastaví před ničím – před památkou zesnulé ani před házením špíny na ostatní. U soudu obvinil manžele Aloise a Boženu Kopeckých, že donutili Marii Kaprálkovou v roce 2004 ke změně závěti tak, že místo jemu odkázala většinu majetku církevní charitě. Kopečtí jsou téměř devadesátiletí mezinárodně uznávaní pediatři a vzdálení příbuzní Kaprálkové, kteří se o ni dvanáct let starali. Když začátkem června 2008 soudkyně Svobodovi vytkla nedostatečná skutková tvrzení a uložila mu žalobu doplnit, konkretizoval nátlak jako „bezprávnou výhrůžku", kvůli níž Kaprálková měla změnit svou závěť. Změnou závěti podle něj měli oba lékaři podmiňovat svou dlouholetou péči a přátelství. „Žalovaní užili vůči zůstavitelce jako bezprávní výhrůžku právě hrozbu její absolutní izolace," uvedl Svoboda podle tehdejšího Práva.
Kopečtí nařčení těžce nesou kvůli své osobní pověsti. Oba manželé jsou legendami českého dětského lékařství. Byli oceněni i za své občanské postoje. Svoboda se pro svou hamižnost neštítí jako lidovec poškozovat církevní charitativní organizace, zneuctívat památku zesnulé a dokonce znevažovat pověst starých a zasloužilých odborníků za jejich nezištnou péči o zemřelou.
Dějství čtvrté
Ačkoliv Svoboda nakonec tvrdil i soudu dokonce to, že podpisy na závěti nejsou pravé, Obvodní soud pro Prahu 6 všechna jeho účelová tvrzení vyvrátil a uznal poslední vůli Marie Kaprálkové za platnou. Kdo si myslí, že to je konec, velice se mýlí.
Svoboda sice tehdy tvrdil, že se neodvolá, protože to pochopitelně škodilo jeho straně, ale zákeřně dává souhlas, aby vedlejší účastník, jímž byl stát, se odvolal za něj. Jak už bylo řečeno, stát mohl uspět poze tehdy, kdyby se Svobodovi podařilo popřít závěť. Až to média vyštráchala, tak před volbami Svoboda couvnul a svůj souhlas s odvoláním stáhnul. Odvolací Městský soud v Praze tudíž odvolání státu zamítl a jeho rozhodnutí je pravomocné.
V předvolební atmosféře loni v listopadu Svoboda řekl: „Žil jsem bez baráku dosud, budu žít i dál, můj život se tím nezmění.“ A letos v lednu potvrdil, že se proti rozsudku neodvolá: „Je to moje definitivní rozhodnutí,“ holedbal se tehdy.
Dějství páté
Kdo by si myslel, že si dá vydřiduch a chamtivec Svoboda pokoj, opět by se spletl. To co následovalo, je dech beroucí absurdita a do nebe volající drzost. Proti usnesení odvolacího soudu před několika dny podal Svoboda ústavní stížnost.
„Stížnost byla podána 20. července. Směřuje proti rozsudku Městského soudu v Praze. Stěžovatel žádá zrychlené řízení kvůli naléhavosti a odůvodňuje to tím, že napadeným usnesením bylo narušeno jeho právo na spravedlivý proces,“ uvedla podle Práva mluvčí Ústavního soudu Jana Pelcová.
Svoboda tedy napadl svůj vlastní právní krok, kterým se před volbami chtěl učinit důvěryhodným. Ale už není předsedou, lidovci jsou mimo hru, tak si záludně a licoměrně vzpomněl, že by mohl přece jen ještě více zbohatnout. Pravděpodobně se této hrabivé představy nikdy nevzdal.
Dějství šesté
Ústavní soud Svobodovu žalobu definitivně zamítl. Pro verdikt Ústavního soudu bylo rozhodující, že se Svoboda sám neodvolal proti rozsudku obvodního soudu, který zamítl jeho žalobu napadající platnost závěti. Před volbami dokonce Svoboda stáhl souhlas s odvoláním. To měl ještě jiné ambice a kromě majetku bažil po zachování politické kariéry a tak licitoval, když jeho postup vzbudil všeobecné pohoršení.
Když politické důvody odezněly, začal tvrdit, že stažení souhlasu není vyslovením nesouhlasu. Viděli jste někdy už proradnějšího „podliaka“?
Dějství sedmé
Svoboda jako jediný z dědiců vyjádřil na pondělním setkání u notářky svůj nesouhlas s vypořádáním pozůstalosti po zůstavilelce Marii Kaprálkové. Pro Právo se obhajoval: „Rozhodnutí soudů bylo z mého pohledu nespravedlivé a já si na nesprávné rozhodnutí nepodám ruku.“ Charakter opravdu zásadový.
S čím Svoboda kalkuluje? Že místo svého miliónu dostane odpovídající podíl na veškerém dědictví. Stal by se tak proti vůli zůstavitelky i vlastníkem podílu na všech nemovitostech. Podíl by se sice vypočítal z hodnoty celého dědictví, ale Svoboda si spočítal, že tržní podíl nemovitostí by byl mnohem vyšší. Činžovní dům byl v médiích odhadován na 30 až 50 miliónů korun, avšak v dědickém řízení byl původně vyčíslen na 8,1 miliónu korun. Při podílové metodě vyrovnání proto ostatní účastníci požadují vyhotovení nových znaleckých posudků na odhad ceny nemovitostí.
Celou tu komplikaci, jíž Svoboda zneužil, má na svědomí judikát Nejvyššího soudu. Podle mého názoru chybně interpretuje a směšuje konkrétní odkaz – v tomto případě 1 milión korun – s dědickým podílem. Notářka prý se jím ale chystá řídit. Takže Svobodova kaprice bude stát ostatní dědice nejen čas a nervy, ale i náklady nových posudků a vyšší dědickou daň.
Tak takoví lidé u nás klidně dlouhá léta přes politiku káží o morálce...
Dušan Streit
Další zákeřná sketa – Viktor Nárožný
Nevím, jestli se jedná o alter ego Leo Wolfa nebo o reálného zákeřného fízla, který pomlouvačně kydá špínu s cílem mě znevěrohodnit.
Dušan Streit
Atomová Julia by z vozíčku ubránila Krym
Na Bělehrad! Tato scéna Švejka mávajícího berlí na kolečkovém křesle se mi vybavila poté, co byl zveřejněn odposlech telefonátu Tymošenkové s bývalým místopředsedou ukrajinské bezpečnostní rady Šufryčem.
Dušan Streit
Totalita protektorátní byla ještě zrůdnější než komunistická
Německá okupace byla horší než sovětská. A člen KSČ, který z ní po Listopadu vystoupil, aby dělal politiku jinde, je hoden většího opovržení než dnešní člen KSČM.
Dušan Streit
Ministryně Válková, omluva zdaleka nestačí!
Tato předlistopadová členka KSČ, trvale bydlící v bavorském Pasově, která byla ještě v roce 2011 vedoucí katedry na plzeňských právech, jež sama získala profesuru na tak „prestižní“ univerzitě, jako je trnavská, se nikdy neměla stát českou ministryní, navíc v resortu spravedlnosti.
Dušan Streit
Divadelní ministr obrany vs normální pán. Vadí ještě komunista víc?
V jídelně máme televizi a já mám hloupý zvyk při obědě přes protesty svého staršího syna pouštět ČT 24. A tak v neděli většinou vidím kousek Otázek Václava Moravce. Nemám ho rád, nedívám se cíleně, takže nevídávám začátek ani konec.
Dušan Streit
Když to říká Thaçi... tak Krym opravdu není žádné Kosovo
Naše masmédia už musí být se svou propagandou opravdu v koncích, když vzala zavděk i hlasem takové „autority“, jakou je zločinec, který stojí za vraždami na národnostním i mocenském principu, za obchodováním s lidskými orgány i drogami.
Dušan Streit
Leo Wolfe, dopustil jste se svinstva
Moje názory vedou mé odpůrce k pomluvám, ale i k zákeřnému špehování. Pan Wolf, jestli to není jen krycí jméno nějakého skety, však překročil míru slušnosti.
Dušan Streit
Velké Německo a „užiteční idioti“
Můj dědeček, ačkoliv měl už dle jména německé předky, mi od mládí kladl na srdce, jak je pro mír v Evropě nezbytné rozdělení Německa. Nakonec po dvou světových válkách nebylo divu.
Dušan Streit
Mezinárodní sankce jsou tou nejlevicovější regulací, Kalousku
Kdopak nám to nejhysteričtěji piští na medvěda kvůli referendu? Jedna stará zámecká krysa, co dála před referendem přednost bombám i mafii obchodující s lidskými orgány a drogami. A jedna myš, vyhnaná ze sila, u níž nevím, zda má zrovna abstinenční syndrom, delirium tremens nebo už alkoholovou demenci.
Dušan Streit
Vzpamatujte se! Putin nepustí Čtvrtou říši k ruským hranicím
Gorbačov za Nobelovu cenu za mír vlastně rozbil Sovětský svaz. Jelcin pak de facto propil i Společenství nezávislých států. Oba se ovšem dopustili ještě horších historických chyb.
Dušan Streit
Myši, které řvou... po bolševicku
Titulkem parafrázuji starší britský film. Vždycky, když za nějakou hřmotnou iniciativou vidím militantní aktivisty Kocába, Bursíka, Štětinu nebo Dobrovského, je to pro mě neklamnou známkou, že jde o pěkné svinstvo.
Dušan Streit
Pravdoláska, uzurpace pojmů, uchvácení Evropy, znásilnění svobod
Začal s tím Havel a jeho ctitelé, když si přisvojili, zprznili a zprofanovali slova „pravda“ a „láska“ orwellovským způsobem. V tomto newspeaku je „pravdoláska“ výsměchem původním pojmům.
Dušan Streit
Eurorealista – odpornější tvář eurohujera
Jeden bloger, když jsem ho označil za stoupence EU, mi napsal: „Nejsem zastánce EU, nýbrž eurorealista, což mi na rozdíl od vás, radikálních eurospektiků, dává možnost posuzovat situaci méně zaujatě.“
Dušan Streit
Nejzavilejší a nejzákeřnější jsou neúspěšní blogeři
Každému přeji svobodu a právo psát, jak uzná za vhodné. Nemám s žádnými blogy problém. Když mě článek nebo autor nezajímá, jednoduše ho nečtu. Prostě čtu máloco. A málokdy jsem diskutoval pod cizími blogy.
Dušan Streit
Propaganda jako za komunistů. Místo zpráv komentáře
Ukrajina tento fakt obnažuje nejlépe. Po Listopadu se novináři zaklínali, jak je třeba striktně oddělovat zprávy a případné komentáře. Faktem bylo, že komunisté to záměrně nerozlišovali. Vždy se jedná o neúctu ke čtenáři, k němuž se přistupuje tak, že je mu třeba každou informaci předžvýkat.
Dušan Streit
Děkuji svým čtenářům
Už několik let sice bývám ve finále ankety o Blogera roku, tentokrát jsem to ale opravdu nečekal (a nemyslím to jako Karel Gott).
Dušan Streit
Schwarzenberg má štěstí, o jeho tělní orgány rvačka nebude
Vždy, když mě začne Miloš Zeman jako prezident republiky iritovat (a dělá to často, naposled zde), předvede jeho protikandidát Schwarzenberg, oč strašnější by bylo, kdyby se stal hlavou státu on.
Dušan Streit
Měl jsem pravdu. Potvrdilo se diletantství i licoměrnost EU na Ukr.
Také se potvrdila zaujatost mainstreamových médií, bohužel vč. iDnes, které zamlčely informaci potvrzující, že „panuje stále silnější a silnější přesvědčení, že za snipery nebyl Janukovič, ale někdo z nové koalice“, jak řekl estonský ministr zahraničí Paet.
Dušan Streit
Mí milí trollové beze mě nemohou žít :-)
Nedávno si můj „obdivovatel“ Pavel Machaček s jiným trollem přizvukoval, jak ten Streit upadnul, a proto že ho už nečtou. Příznačné je, že hned pod mým dalším článkem byla v diskusi „nasáčkována“, a to v prvních 8 minutách, celá ta suita provokatérů, co mě sice údajně nečtou, ale to jim nebrání v dehonestačních kydech.
Dušan Streit
Tajné heslo EU: Čím hůře pro lidi, tím lépe pro integraci
Psal jsem o tom už několikrát, naposled v článku „Výsev patogenů jako nástroj integrace“. Ukrajina tuto cynickou praxi opět potvrdila. Po každé krizi jsou nám totiž ordinovány větší dávky toho, co ji vyvolalo.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1144
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3937x
Poslouchám hard rock, nejraději DEEP PURPLE. Mám v oblibě sport a považuji jej za součást hygieny. Hodně čtu, rád píšu a formuluji své názory. Pozor, jsou někdy otevřené a provokativní!
Když 2x prokliknete mou fotku, uvidíte sami...
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
Co právě poslouchám
- Deep Purple: Now What?!
- Deep Purple: Rapture of the deep
- Led Zeppelin: Celebration Day
- DIO: Intermission
- J. S, Bach: The organ, queen of instruments
- Deep Purple with Orchestra Live at Montreux 2011
- Black Sabbath: 13
Oblíbené knihy
- Dave Thompson: deep purple SMOKE ON THE WATER
- Arthur C. Clarke: DUCH z Grand Banks
- Leonard Mlodinow: Eukleidovo okno
- Robin Cook: Léčba