Je třeba omezit rozhodovací sílu politiků, jejich ekonomickou moc a voluntaristické přerozdělování. Jinak se politika nestane službou, ale výnosným kšeftem jak pro hlupáky, tak pro vychytralé Napoleony.
Evropská unie a jejich koruptivní a klientelistické fondy tomu jen nasazují korunu. Ten další stupeň přerozdělování nám byl čert dlužen. Já chci od veřejné správy, aby zajistil přiměřené bezpečí občanů s respektováním jejich svobod a efektivní infrastrukturu, třeba veřejné komunikace. A právě to se příliš nedaří. Všechno ostatní, pokud dochází k nějakému přerozdělování přes výběr daní, by mělo být nastaveno zákonem tak, aby do toho politik nemohl subjektivně vstupovat.
Šílené je také, co státní správa promrhá na svůj provoz. Kolikrát to slouží jen k zaopatření širokého okruhu příbuzných a známých politiků, ne-li přímo k defraudaci. Na jedné straně jsou tady exemplární případy Drobila nebo Vondry (dříve Řebíčka nebo „Katara“ Němce), na druhé straně se můžeme jen vztekat, jak systémem nesmyslných „poradců“ tečou státní peníze legálně pryč. Když Bátora nemohl být náměstkem, vymyslelo se pro něj místo poradce. Hlavní hygyenik Vít zase zadával bez soutěže nesmyslné miliónové zakázky spřízněným osobám pod záminkou „strategie“, ačkoliv měl na to útvar 14 lidí! To už nejsou jen Parkinsonovy zákony v realitě, to jsou zločiny za bílého dne.
Aby se socani teď necítili na koni, protože se z této nynější situace tetelí blahem, je jim třeba připomenout jejich šibaly. Za všechny jmenujme Krause, Zgarbu, Fencla, Palase a zejména Grosse. "Dluhoslav" Sobotka pekl se všemi.
Pokud se systém nezmění, bude stále generovat tento typ politiků. Na jedné straně hlupáky, kteří potřebují stranický žebřík ke své obživě, a na druhé straně vychytralce typu Bárty, Ratha nebo třeba Kalouska. Mnohokrát jsem schytal, že na svém blogu jen kritizuji. Když jsem kritizoval socany, nadávali mi do modrých. Když garnitura pseudopravičáků dělala obdobná zvěrstva, nadávali mi, že kritikou pomáhám socialistům. Ale co mám hergot chválit?! Zdá se, že demokracie je v rozvratu a to nejen u nás, ale v EU zvláště.
V jedné věci zásadně nesouhlasím s Václavem Klausem. Nesouhlasím s tím, že potřebujeme silnou vládu. Mi nikdy žádná vláda nechyběla, naopak jsem měl radost, když byla neakceschopná. Takže ani teď nepovažuji problémy koalice za tragédii, ale naopak. Zatím jsem totiž zažil vždy jen změny k horšímu. Stále nové zákony, v nichž se už nevyznají nejen právníci, ale ani soudci, kteří dávají protikladná rozhodnutí. Stále nové „reformy“ do reforem, které každý systém rozvrátí, než se usadí.
Člověk by řekl, že každá vláda tady je jen k tomu, aby dělala další a další škody. Teď bude chvilku zase klid, i když zbytečně vynaložené peníze stále jen frčí na úkor našeho zadlužování pro cizí prebendy. Belgie je bez vlády skoro rok a svět se nezbořil. Pokud funguje úřednická státní správa, nemusí to být ke zlému, ale naopak. Nějaký systém se spontánně usadí v nějakém stavu s relativně zaručenou efektivitou, kterou nikdo nemůže mařit.
Co navrhuji? Vystoupit z Evropské unie. Udělat revizi zákonů a snížit jejich počet, zejména ty, které porušují svobody. Osekat zákonem státní správu přímo personálními kvótami. Zakázat pro státní správu outsourcing. Zrušit blokační klauzuli pro malé strany, aby nevznikal zabetonovaný systém, v němž voliči mají strach volit podle svého přesvědčení, ale volí menší zlo.
Tento systém by byl natolik pružný, že nějaký omyl ve stylu „Věcí veřejných“ by byl v příštích volbách příležitostí pro jiné. Ano, nikdy by nevznikla „silná“ vláda, ale teprve tehdy bychom měli skutečně vládu, jakou si zasloužíme, protože by byla obrazem různorodé společnosti. A možná bychom se divili, jak by se větší počet politických subjektů, které by bojovaly o přežití, domluvily lépe než v bipolárním systému s třetím vyděračem.
Před více než rokem jsem na obdobné téma napsal dva články. První (v nadsázce): „Můj recept (imaginární verze)“ a druhý (vážně myšlený): „Můj recept II. (převratný návrh pro záchranu demokracie)“.
Uvádím to jen proto, abych nebyl obviňován ze stálého negativismu. Ale nemohu si pomoci, v naší politice skoro nic pozitivního nevidím. A tak budu zřejmě i nadále „odsouzen“ jen ke kritice. Věřím, že neřády je nutno vytahovat na světlo a že kritika je prvním krokem k nápravě.
