Abych celou záležitost připomněl, nejdříve odkážu na své tehdejší články: „Nejásám, když kancelářské krysy dřou jako koně“ a „Sedření koně, stržené šrouby a hřebíčky do rakve“.
Úřad vlády odmítl zveřejnit platy svých zaměstnanců »vedoucího Úřadu vlády ČR« a »vrchní ředitelky Sekce kabinetu předsedy vlády ČR«. Hádejte, kdo se skrývá za tou druhou eufemisticky nazvanou funkcí? Je to Jana Nagyová, Nečasova „osobní sekretářka“, bez níž je premiér zcela ztracený. Abychom nezapomněli, je hlavní postavou z těch, co dřou jako koně, v jejím případě – abych nebyl nařčen ze sexismu – jako kobyla.
Jako koně dřeli i na »Odboru tiskovém a styku s veřejností Úřadu vlády ČR«. To, co vymysleli, jim skutečně muselo dát řádně zabrat. Odmítli totiž žádost o zveřejnění výše hrubé mzdy shora uvedených zaměstnanců, kterou podal s poukazem na zákon 106/1999 Sb. O svobodném přístupu k informacím Nadační fond proti korupci.
Je zcela nepochybné, že podle tohoto zákona má veřejnost právo znát mzdy zaměstnanců placených z veřejných prostředků, jak potvrzuje nejen spoluautor zákona Oldřich Kužílek, ale i dosavadní praxe (na ministerstvech i v prezidentské kanceláři) a soudní judikáty. Lze to udělat tak, aby nedošlo k porušení zákona o ochraně osobních údajů. Samotný plat pracovníků, který je hrazen z veřejných prostředků, zjevně nepožívá této ochrany.
Zúžení tohoto zákona pouze na dotace, dary a příspěvky křečovitým výkladem Úřadu vlády by bylo směšným vykrucováním, kdyby však nebylo nebezpečným precedentem arogance moci. Nebudu se utápět v argumentaci, protože hezký článek na to téma vyšel na serveru Lidovky.cz: „Nagyová nebere dotace, její plat je tajný, brání úředníci Nečasovu poradkyni“.
Chtěl bych ale dodat, že premiérovi, který zcela jistě za těmi obstrukcemi stojí, se divím. Na Nečasovi mi vždycky byla nejsympatičtější jeho manželka. Teď, když je známo, že s manželkou nežije a jeho manželství je – jak sám přiznal - v troskách, by měl čelit spekulacím zcela jiným způsobem. Měl by prokázat, že paní Nagyovou neplatí z našich daní z nějakých osobních a intimních pohnutek.
Co si máme myslet?