Sociokratura EU – co čeká naše děti, pokud rychle neprozřeme

K novotvaru »sociokratura« se autorsky hlásím a jeho smysl a významový obsah jsem popsal ve svém předchozím článku zde. Samozřejmě, že se nejedná o žádnou českou specifiku, ale v pozadí stojí EU.

Také povodeň. Vidíte civilizační rozdíl?

Dnes jsem četl v deníku Právo příšerný článek sociologa Antonína Raš(e)ka: „Vrátíme se do dávných století?“. Znovu jsem se přesvědčil, k jakým obludnostem může vést humanitní vzdělání v oboru sociologie (o Putnovi i o M. Uhlovi jsem už také psal). Inkriminovaný článek mi však připomněl plamenné až patetické výrony horlivých nadšenců minulé éry.

Nejdříve uznal, že šíření islámu, imigrace muslimů a přírůstek mladých nekvalifikovaných potomků „by se opravdu mohly stát bezpečnostní hrozbou“. Na závěr však následovalo toto emotivní provolání: „Evropa má předpoklady této výzvě čelit. V úsilí o poválečnou mocenskou rovnováhu a integraci si vybudovala Evropskou unii jako v historii dosud nebývalý projekt. EU nespojuje jen státy, ale na demokratických principech i národy a občany. To vytváří předpoklady řešit nejnáročnější problémy a pokoušet se i o leadership, ujmout se povinnosti vést svět na demokratických a humanistických principech nebo být ostatním zemím v tomto smyslu vzorem. Má-li k tomu přispět i naše republika, zcela nutně musí překonat svou dobrovolnou a viditelně lenivou okrajovost.  Nemáme-li se vrátit do dávných století, z historie se poučit musíme.“

Cítil jsem se, jako bych četl oslavné komunistické komentáře po XV. sjezdu KSČ. Pan Rašek nám chce říci, že obranou proti zhoubné multikulturalitě přivoláváme rok 1938 a válku. Snaží se udělat paralelu mezi tehdejším antisemitismem a dnešním počínajícím odporem proti importované islamizaci. Znepokojuje ho sice, že opět dochází k hospodářské krizi, ovšem Evropa podle něj „má stále schopnost své muslimské i jiné komunity integrovat“. Jak je vidět z výše citovaného, ovšem jen při osvíceném vedení (co jiného je leadership?) Evropské unie.

Takže co nás a zejména naše potomky v takovém „zářném“ výhledu čeká? Teď už odbočuji od růžového článku k realisticky černé vizi. Ještě je čas se jí vzepřít. Budu citovat, co jsem napsal v komunikaci s jedním svým vzdělaným a váženým známým a snad i přítelem A.B.. On mi mj. poslal tyto latinské citáty s obrázkem v záhlaví tohoto článku: Nihil sibi quisquam de futuro debet promittere (nikdo si nemá nic slibovat od budoucnosti). Nihil admirari (ničemu se nedivme), stejně jako lidé v pravlasti našich spoluobčanů. Quid est enim dulcius otio spectationi? (co je příjemnější než odpočinek věnovaný „koukání“?).

Moje odpověď s mírnou „redakční“ úpravou zněla:

Myslím, že bychom se v roce 1989 divili, co nás čeká v roce 2013. Klíče by nám vypadly z rukou. Jediné, co zůstalo stejné, je nesmrtelný Kalousek. Myslím, že Štrougal byl proti němu „charakter“.

Dnes aby se člověk styděl, že není homosexuální musulman někde z Indie, který adoptoval černoušky. Svět se snad zbláznil. Máma bude chlap, táta zase ženská, která si nechala uřezat prsa. Lidé budou umírat kvůli nedostatku peněz, ale plastická chirurgie (a genetika) bude mít žně. Aby to člověk vydržel, bude mít každý psychologa. Důchodci skončí rovnou u psychiatra, kam je dožene exekutor. Zbraně budeme dodávat vraždící sebrance, která protivníkům sežere srdce a nakonec je obrátí proti nám. Našimi výbušninami nás budou vyhazovat do vzduchu, pokud nás předtím nepodřežou. Největší jejich zbraní však budou arabské dělohy. Pustíme si k nám nepřátele, kteří chtějí zničit naši civilizaci. Zlo politicky „korektně“ nepojmenujeme, takže budeme šmírovat, buzerovat a skenovat sami sebe ve jménu „bezpečí“, které tímto rozvracíme. O svobodě budou naši potomci už číst jen v historických románech.

Ten obrázek to dobře vystihuje. Voda stoupá a my „odpočíváme“, jako bychom si mohli něco slibovat od budoucnosti. Pak budeme jen koukat - do blba. Někteří to u seriálů a reklam dělají už dnes.

Tak to je moje odpověď zároveň i panu Raš(e)kovi a celé EU.

Ceterum autem censeo Unionem Europaeam esse delendam!