Topolánek, zvyklý udílet příkazy státním zástupcům (R. Vesecké) i soudcům (P. Kučerovi) a zneužívat je, dnešní stav dokonce nazval justiční juntou. Ministr spravedlnosti Blažek hodlá postup orgánů činných v trestním řízení nezákonně prošetřoval. Kandidátka na premiérku Němcová zase emotivně kritizovala, že policie a státní zástupci ohrozili demokracii zásahem na Úřadu vlády a dožadovala se protizákonně informací z živé kauzy, což by mohlo ohrozit vyšetřování.
Opravdu to je vážné. Policii, státním zástupcům, i nám, občanům, jde o všechno. Jenže o všechno jde i umazaným politikům a na ně napojenou mafii, vykrádající dlouhá léta stát. Zvykli si, možná dokonce i věří tomu, že to je normální a beztrestné. Zvykli si, že mají policii, státní zástupce i soudce na povel. „Podnikatelé“, kterým veřejnost říká kmotři, si zase zvykli vystavovat „legálně“ faktury na jakýkoliv nesmysl, když to jde ze státní kasy, do níž je pouštějí ze zištných důvodů politici a dokonce jejich sekretářky. Hotové Palermo.
Proto i pan „Čistý“ Nečas už dávno vysílal verbální varování „policejním plukovníkům“. Ministr financí Kalousek, který by měl chránit státní finance, šel ještě dál. Telefonoval a vyhrožoval vyšetřovatelům a nikdo mi nevymluví, že měl hlavní podíl na vyštvání policejního prezidenta Lessyho, který se zatím úspěšně brání u soudu, avšak už je mimo hru.
Tyto skoro rok staré události připomenu odkazy na své články:
„Jestli vyhraje gauner nad poldou, je po demokracii. Braňme Lessyho!“
„Policejní plukovníci by měli přitvrdit“
„Co ten Lessy, premiére, provedl? Odmítá politizaci a hájí své lidi!“
„Pane prezidente Klausi, Lessy je otázkou Vaší cti“
„Prezidente Klausi, díky! Kalousku, balíme!“
„Záleží i na nás, zda se gauneři soustem Lessy konečně udáví“.
Teď se odbývá rozhodující kolo té bitvy. Jak jsem v odkazovaných článcích komentoval, lavina se prostě utrhla a Gina bude pro politiky obtížné zatlačit zpět do lahve. Připomeňme si také, ať už si o Věcech veřejných (nemyslím tím LIDEM) a Johnovi myslíme cokoliv, že stáli – možná, jak už to bývá, svým amatérismem - na začátku eroze toho neprůstřelného bloku politiky a nestoudného byznysu (zde). To je další argument proti obavám z malých stran, jak jsem o tom psal nedávno (zde).
Ale politici, jímž jde rovněž o všechno, se budou snažit tuto situaci zvrátit. Jen dočasně se to ČSSD hodí do krámu, protože už se vidí u moci. Ale jinak jsou politici většiny parlamentních stran na jedné lodi. Nebyly přece jen případy Parkanové, Šnajdra či Fuchsy, ale třeba také Grosse, Ratha a dalších.
Média i občané jsou teď rozpolcení. Taky já jsem se musel vážně zamyslet, zda naopak svým přeexponovaným postupem orgány činné v trestním řízení to nepřehnaly. Ale ano, přehnaly. Zakuklenci, beranidla a pouta, to byla opravdu nadbytečná kulisa za hranicí zastrašování a exhibice. Jenže proč jsme nekřičeli už dávno, když v noci vedli v poutech před televizními kamerami tehdejšího majitele OKD Koláčka nebo když zásahovka zastavila provoz na celé frekventované silnici, aby tam mlátili Starkovi hlavou o asfalt? Tyto metody by si měli odpustit proti každému, ne že budou jednat v rukavičkách jen s politiky!
Možná i některé odposlechy neměly být soudem povoleny. Asi se nezákonně vynášejí informace z vyšetřování. Ale to už jsme u pochybení jednotlivých osob. Tyto excesy se nedají řešit tím, že orgány činné v trestním řízení podřídíme politikům a jejich osobním zájmům. Systém ukázal, že až teď se dokázal emancipovat, což je převažující hodnota.
Nesdílím konspirační teorie, že jsou státní zástupci nebo policie někým úkolováni. Ano, lze tam vidět osobní ambice a satisfakci osob, které ještě nedávno byli politickou klakou šikanováni. Možná přestřelili formu. Ale nedejme si namluvit, že bychom se měli vrátit k minulé praxi, kdy se nevyšetřilo nikdy nic.
Proto přeji „policejním plukovníkům“ méně hřmotu na efekt a více výsledků. Teď už musí dotáhnout zátah proti nejrůznějším pijavicím až do konce. Doufám, že mají dost důkazů, nejen spekulace v médiích. Držím jim palce, protože jinak s nimi ta politicko-tunelářská mafie zatočí, byť třeba salámovým způsobem.
Vycházím z toho, že tady nehrozí policejní stát, dokud v jeho čele nebude tahat za nitky právě nějaký mocný politik. Až tehdy to naplňuje onu definici. To neznamená, že bychom neměli protestovat, kdykoliv policie překročí nějaké mantinely. Ale nejen u politiků, ale u každého občana!