Protože jsem na téma intervence ČNB proti vlastní měně napsal na svém blogu sedm článků, nechtěl jsem už tuto nešťastnou záležitost znovu komentovat. Jenže dnešní Singerovo vyjádření v MF Dnes „Co měnové uvolnění bere, to přitvrzení dává, a naopak“ mi tuto možnost nedalo.
Znovu se potvrdila panika, jaká zachvátila členy Bankovní rady ČNB za jejich nesmyslný krok, který nepodporuje téměř nikdo z nezávislé odborné veřejnosti. Ano, jsou lidé, i ti vzdělaní, kteří si řeknou, že je to pro ně příliš složité a že nemohou mít natolik relevantní data a analýzy jako ČNB a ačkoliv by sami měli výhrady, uznají, že profíci by to měli vědět lépe. Na tuto skupinu členové BR cílí ve své bezprecedentní „vysvětlovací“ kampani.
Singer však nevědomky zabrousil do vod, kde se cítím odborníkem já. Jsem sice vzděláním i praxi ekonom, ovšem makroekonomika mě zajímá jen potud, pokud má dopad na můj privátní profit. Avšak cítím se oborníkem, pokud se týká chování složitých systémů, zejména těch těžko předvídatelných (věnuji se tomu dlouhá léta). Teď udělám odbornou vsuvku:
Jde o kauzalitu dynamických (irreversibilních asynchronních a nestabilních) indeterministických otevřených (disipativních) nelineárních autokatalytických systémů se zpětnou vazbou a s velkým počtem prvků a vazeb (s vysokou komplexitou). Tyto systémy mají tendenci se samovolně organizovat a do okolí šířit entropii (nepořádek). Vyznačují se tím, že změny jeho chování se mohou dlouhodobě latentně akumulovat, aby pak naráz a neočekávaně u nich došlo ke zvratu (k fázovému přechodu v bifurkačním bodu). Tyto systémy není možné analyticky (algoritmicky, matematicky, numericky, polynomicky, iteračně) modelovat, pouze simulovat (a bez záruky extrapolovat a aproximovat).
Abych to přeložil, u těchto neurčitých systémů, k nimž ekonomika patří, se nelze spolehnout na žádné matematické modely. Ekonomie prostě není přírodní věda. Takže omračování laiků nějakými kvanty dat a sofistikovanými propočty může být na slabší povahy účinné, ale bezcenné. Kdyby tomu totiž bylo jinak, ty tisíce spekulantů, kteří se považují za odborníky, by na finančních trzích ztratily jakékoliv opodstatnění. Nikdo by nemohl na nikom druhém vydělat (vždy přece jde jen o přerozdělování), protože by stačilo dosadit do vzorečků.
A přesně to Singer dělá. Postavil se proti úloze zdravého rozumu, který mnohdy podle mě často vítězí nad školomety. Napsal: "Obávám se, že „zdravý rozum“ , který ignoruje, že dlouhodobě může jako spotřebitel utrácet jen to, co vydělám, pomáhá pochopení měnové politiky asi stejně, jako „zdravý rozum“ pomáhá pochopení integrálního počtu nebo pravidel stavby jaderné elektrárny".
Tím chtěl říci, abychom my hlupáci věřili „měnovým odborníkům“ a nepletli se do věcí, jímž nerozumíme. Ale tolik pitomostí, které Singer nahustil do jediné věty, už jsem dlouho neviděl:
1. Integrální počet stojí stejně jako celá matematika na zdravém rozumu.
2. Kdyby stavba jaderných elektráren byla řízena stejně „odborně“ jako měnová politika, Černobyl a Fukušima by byly běžným jevem.
3. Přirovnávat ekonomii k exaktnosti matematiky je zpupným diletantstvím.
4. „Utrácet jen to, co vydělám“ je v přímém rozporu s bezbřehým „tiskem“ korun. Co potom, až jejich noví zahraniční držitelé je budou chtít „utratit“? Čím je ta emise, která nám znehodnotila měnu, kryta? Až vznikne potřeba stažení korun z oběhu, kde na to ČNB vezme?
Zdravý rozum mi nadto říká, že Singer se mýlí v článku ještě v jednom. A to je právě příznačné pro ty, co chtějí výše popsané složité systémy zjednodušovat na kupecké počty. On totiž bere snižování úrokových sazeb a oslabování měny za jeden nástroj, který nazývá uvolňováním měnové politiky. Uvažuje, jakoby zdražení a menší uchování hodnoty vkladů znamenalo totéž. Kde je nějaká psychologie zákazníka, která se vůbec nemusí shodovat s psychologií spořivce?
To je tak, když se rezignuje na zdravý rozum.
