O právní bitvě o dědictví jsem psal už zde, zde a zde. Bitva však vstupuje do třetího nechutného dějství. Jen pro připomenutí: Jedná se o činžovní dům v Dejvicích , jehož hodnota má přesahovat 50 miliónů korun (ale některé odhady hovoří i o dvojnásobku). Případ má prapůvod na počátku devadesátých let, kdy byl Cyril Svoboda vládním legislativcem (mj. poradcem pro problematiku restitucí) s praxí notáře . Jako melouch „pomáhal" osmdesátileté Marii Kaprálkové s restitucí rozsáhlého rodinného majetku. Svoboda si nechal za vyřízení „zaplatit" závětí restituentky z r. 1992, čímž obešel daň z příjmu a vlastně i otázku, zda se nemohlo při jeho funkcích jednat spíše o úplatek. Se závětí v šuplíku čekal na její smrt. Pak se přihlásil o dědictví činžovního domu. Jenže se přepočítal. Zůstavitelka si to později rozmyslela a téměř veškerý nemovitý majetek, aniž Svobodu informovala, odkázala charitám (třeba Domovu svaté rodiny a Jedličkovu ústavu). Na Svobodu pak velkoryse pamatovala v závěti miliónem korun. Protože pozdější závěť má přednost, mohlo prvním dějstvím vše skončit. I tak by Svoboda velmi slušnou odměnu dostal a místo daně z příjmu by zaplatil jen nižší dědickou daň.
Cyril Svoboda však nemá zábrany, chce Domovu svaté rodiny dům vyfouknout u soudu za každou cenu. Nevadí mu, že kdyby pozdější závěť by zvrátil, připravil by i další charitativní organizace o dědictví, které by tak s výjimkou inkriminovaného činžáku získal stát. Nezastaví se ani před tím, že jde o konflikt s charitativními a církevními organizacemi. V rámci toho se neštítí pošpinit památku zemřelé argumentací, že jeho dobrodinkyně mohla trpět v době sepsání nové závěti duševní chorobou, což svědkové popírají.
A tady věc vstupuje do třetího dějství. Jak Právo včera informovalo, Svoboda u soudu obvinil manžele Aloise a Boženu Kopeckých, že donutili Marii Kaprálkovou v roce 2004 ke změně závěti, tak, že místo jemu odkázala většinu majetku církevní charitě. Kopečtí jsou téměř devadesátiletí mezinárodně uznávaní pediatři a vzdálení příbuzní Kaprálkové, kteří se o ni dvanáct let starali. Když začátkem června Svobodovi soudkyně vytkla nedostatečná skutková tvrzení a uložila mu žalobu doplnit, konkretizoval nátlak jako „bezprávnou výhrůžku", kvůli níž Kaprálková měla změnit svou závěť. Změnou závěti podle něj měli oba lékaři podmiňovat svou dlouholetou péči a přátelství. „Žalovaní užili vůči zůstavitelce jako bezprávní výhrůžku právě hrozbu její absolutní izolace," uvádí Svoboda dle Práva. Kopečtí zvažují, že na ministra podají trestní oznámení pro pomluvu a křivé obvinění, přičemž Svobodovo nařčení vnímají jako nehoráznou urážku. Nařčení těžce nesou i kvůli své osobní pověsti. Oba manželé jsou legendami českého dětského lékařství. I za své občanské postoje byli i oceněni.
Takže Svoboda se pro svou hamižnost neštítí jako lidovec poškozovat církevní charitativní organizace, zneuctívat památku zesnulé a dokonce znevažovat pověst starých a zasloužilých odborníků za jejich nezištnou péči o zemřelou. Tak to je opravdu vizitka politika.
Pikantní na tom je, že Svoboda se jal „obohacovat" diskusi, jak pomoci své straně přežít v parlamentu. Kromě změny názvu strany, kdy chce odstranit KDU, volá po sebereflexi, zapojování nestraníků a ohání se pravdivostí a poctivostí tváří v tvář věčnosti a Bohu. V liberálním světě nabádá k budování „domovů bratrství", založených na skupinové solidaritě.
Jak taková solidární buňka dobra ve zlém světě v jeho pojetí vypadá, můžeme vidět na jeho dědické kauze. Kolem úctyhodných manželů Kopeckých opravdu ohraničil oázu obklopenou zlým světem. Sám ale zůstal součástí vnějšího zla. Takového zla, že ani ten liberální, bezbožný a k okamžitému prospěchu nastavený svět takový není. Pokud to ovšem nekazí právě takoví farizejové, jako je neslavný hrdina tohoto článku.