Odpíchnutý Salichov, pirueta Žákové a odhozený Cepl

Řeč je o „zákulisní justiční mafii", která se definitivně rozhodla, že potvrdí podezření Benešové tím, že ji zbaví zákonného soudce.

Nebudu se příliš zabývat historií kauzy, protože jsem ji už komentoval zde a zde. Jen připomenu, že dne 4. června 2008 jsem napsal: "Vím, jak dopadne rozsudek v této kauze: 1) Neprokázalo se, že by v Česku fungovala justiční mafie. Pokud by totiž fungovala, tak by to v rozsudku na sebe nemohla vyslepičit. 2) Neprokázalo se, že by Benešová lhala. Proto se nemusí omluvit. 3) Vyšetřování skončilo, zapomeňte. Bylo tomu někdy jinak?"

Mezitím justiční mafie, kterou nebudu personifikovat, aby mě nespolkla, chtěla pokračovat v čistkách na státním zastupitelství. Po Ivo Ištvanovi měl přijít na řadu Adam Bašný. Unie státních zástupců k tomu uvedla, že důvody odvolání Bašného byly alarmující a ohrozily nezávislost státních zástupců, včetně jejich práva na svobodné vyjadřování. Naštěstí dostal rozum ministr Pospíšil a celou frašku zarazil odvoláním Jiřího Křivance.

Jestli ale ona chobotnice existuje, tak jí hlavu neuťal. Nebyl důsledný. Obdobně alibisticky se zachoval před dvěma lety, kdy sice nepodlehl nátlaku vládních emisarů na zpomalování kauzy Čunek, ale zároveň z takové bezprecedentní situace nevyvodil všechny důsledky a nevystavil ani tyto metody veřejné pohaně. Ale pámbu zaplať aspoň za tento poloviční úspěch.

Z celé věci se vymykal přístup soudce Cepla mladšího. Ano, užíval si mediální pozornost. Ale upřímně vzato, mediální pozornost tato kauza měla i sama o sobě a tento transparentní přístup byl nejlepší odpovědí na špinavé justiční praktiky. Bylo zcela zjevné a nepochybné, že soudce Cepl se chce dobrat nejen práva a jeho litery, ale i spravedlnosti a pravdy. Proto se nezabýval jen důkazy, které navrhla žalovaná Benešová, ale zkoumal širší pozadí případu.

Spravedlnost přece nemůže záviset na inteligenci stran sporu a jejich znalosti paragrafů. To, že Benešová některé důkazy, které se samy nabízely, nenavrhla, přece soudce nemůže omezovat, aby nad nimi zavíral oči, zvláště, když se jedna strana dovolává ochrany své cti. Je zcela v zájmu věci, aby se soudce podíval, zač taková čest potrefených hus stojí. A to se právě soudci Ceplovi podařilo odkrýt, jak jsem napsal 13. května 2008:

„Ale vyprovokovala mě ta drzost hraničící s diagnózou, že osoby, které nemají na hlavě máslo, ale přímo lejno, měly tu nebetyčnou troufalost ty justiční exkrementy ještě rozmazávat žalobou na ochranu osobnosti. Čeho to, prosím?...Kouzelné bylo třeba vyjádření Pavla Kučery, že jel s Pavlem Němcem do Ostravy v pracovní době projet nové auto a jen tak náhodou se setkali s krajskou státní zástupkyní Andělovou. Nebo výmluva Renáty Vesecké, že když se hovořilo na schůzce o ovlivnění kauzy Čunek, byla si pro chlebíček. Takže tři náhodné schůzky, kdy takto vysoce postavení činitelé si za státní peníze projížděli auta nebo bužírovali na rautech. Ne abyste si mysleli, že pak s plnými ústy jakkoliv zasahovali do vyšetřování. Jen tak náhodou potom Renáta Vesecká obešla krajskou státní zástupkyni Andělovou a vrchního státního zástupce Ištvána, kterého pro jistotu hned odvolala i s náměstkem Střížem, aby kauzu Čunek těsně před obžalobou odebrala Obstovi a přidělila Salichovovi."

Senát vedený soudkyní Naděždou Žákovou nejen rozsudek vrátil na krajský soud, což by bylo ještě normální, ale bezprecedentně Ceplovi odebral případ. Dá se říci, že Benešová tak přišla o svého zákonného soudce. To je prostě mimo jakékoliv chápání, i když to formálně za určitých okolností Občanský soudní řád připouští. Ombudsman Otakar Motejl k tomu řekl: "Já si za svou skoro šedesátiletou kariéru nepamatuji na podobný případ." Ouha! Co to je, když to vypadá jak „zákulisní justiční mafie", chodí jak „zákulisní justiční mafie" a kváká jak „zákulisní justiční mafie"?

PS Mám osobní zkušenost, kdy věc dostal přidělenu manžel advokátky protistrany. Spis byl až po mém zjištění a urgencích předán o kancelář vedle. Když jsem dal návrh s námitkou podjatosti, nejprve byl shledán dotčenou spoudkyní nezákonným. Doplnil jsem dle pořadavků soudkyně návrh. Soudkyně mi napsala, že není podjatá, a to, považte, bez usnesení! Teprve až na urgence, dokonce u přesedy soudu, byl dodatečně spis poslán na vrchní soud, který potvrdil, že soudkyně není podjatá. Všechny její další úkony svědčí o tom, že podjatá je. Manžel advokátky zjevně píše vyjádření protistrany, když vzhledem k obsáhlé korespondenci je jazykově zřejmé, co kdo napsal. Podotýkám, že advokátka dělala práci pro firmu, z jejíhož okruhu propojených osob se stala konkurzní správkyní úpadce na pověření soudu, kde manžel je konkurzním soudcem. Jestli se nezákonný postup prokáže, budu se bránit a informovat včetně „osob a obsazení“. Zde to uvádím jen jako příklad, že dosáhnout změny soudce je téměř nemožné. Pokud totiž nejste prominenty „zákulisní justiční mafie“.