Krize na nás ještě naplno nedolehla i proto, že se kamufluje a tak se oddalují její následky. Ano, každá chřipka (která neskončí fatálně) jednou odezní, ale jestiže bychom za návrat zdraví chtěli považovat, že byla utlumena horečka (mimochodem obranná reakce), tak si koledujeme o závažnější následky. A pokud se přitom ještě pacientovi pouští žilou, tak to nedopadne dobře.
To všechno děláme. Krize se maskuje naléváním peněz do postižených sektorů ekonomiky. V zahraničí to jsou zejména banky a automobilky. Peníze, směřující do bank, jsou kryty akorát svou výrobní hodnotou. Jak ukazuje třeba KBC, nelze říci, kdy tomu bude konec. A šrotovné není nic jiného, než předzásobení budoucích odběratelů na úkor příštích obchodů. Odsouvané následky se kumulují a dopadnou o to tvrději na výrobce. Někteří to vědí a chystají se s tímto finančním polštářem výrobu dílem utlumovat a dílem přesouvat dále na východ.
Zkreslilo to i výsledky naší obchodní bilance za první kvartál. Optimismus však není na místě, už se to začíná lámat směrem ke dnu. Výrobu aut jsme podpořili i u nás možností odpočtu DPH, ale tento nástroj také vyprchává. Bylo by šílené naskočit nyní na šrotovací vlnu, daleko bychom nedojeli, leda tak na mělčinu a s holým zadkem.
Představme si ideální stav, že v bankách už nebudou toxická aktiva. Pak se ukáže, že dluh měl svůj původ u občanů a firem, kteří nebyli schopni splácet svou přemrštěnou spotřebu ani v dobrých časech. Dá rozum, že v době recese bude ještě užší klientela, která bude schopna hradit své závazky . Čili ani vyčištění - dejme tomu - amerických bank - nevyřeší problém amerických automobilek. A je to problém statisíců zaměstnanců a významné části ekonomiky USA.
Týká se to ve světě tisícovek firem, které de facto už padly. Jestliže státy selektivně některým z nich pomáhájí, jen oddalují nezbytnou restrukturalizaci a deformují samoregulační schopnost trhu. Dá se ale říci, že růst nezaměstnanosti je lepším indikátorem stavu ekonomiky než optimistické výkřiky hloupých politiků a jejich ekonomických nohsledů. Lidé bez práce totiž nejen zatíží už tak vyhladovělé státní rozpočty, ale ještě omezí poptávkovou stranu ekonomiky a sníží bonitu poptávaných úvěrů a půjček. Tato zpětná vazba dolehne na jakkoliv vyčištěné banky. Bankovní klientela se zúží a potfólio, pokud se nezhorší, tak se ani v dohledné době nezlepší.
Jestli někdo vyhlíží konec krize a pod touto záminkou chce utrácet neexistující peníze státního rozpočtu v zájmu svého předvolebního populismu, tak pitomec je opravdu nejmírnější označení. Všechny ty protikrizové balíčky bude muset někdo zaplatit. A není vůbec jisté, že to lze odsunout až na naše potomky, protože finanční sektor nemusí být v kondici, aby naše dluhy dlouhodobě profinancovával. I kdyby nedošlo k nejhoršímu, může se stát, že nemusíme mít ani na rostoucí úroky. Až krize přejde v recesi, bude nutno zaplatit tuto pohřební hostinu pořádanou na dluh. To se dělá tak, že furiantsky emitované peníze ztratí část své hodnoty. Zvýšená inflace pak potáhne i úroky.
Svět opravdu nebude takový, jako před krizí. Bude muset být mnohem skromnější. Měl by to pochopit každý pitomec.
PS Než jsem článek stihnul vyvěsit, idnes přinesl informaci, že "Česko může zavést šrotovné. Sněmovna odsouhlasila čtyři protikrizová opatření". Dovolte, abych parafrázoval svůj poslední článek na sportovní téma: Komu není rady, tomu je Paroubek.
