Každému přeji svobodu a právo psát, jak uzná za vhodné. Nemám s žádnými blogy problém. Když mě článek nebo autor nezajímá, jednoduše ho nečtu. Prostě čtu máloco. A málokdy jsem diskutoval pod cizími blogy.
Je to dobrá metoda, těch skutečně dobrých blogerů, co umějí myslet a ještě to napsat, je pár. Jistě jde o subjektivní hodnocení, ale nikomu ho nevnucuji. Ale i objektivně by někteří udělali lépe, kdyby se neztrapňovali. Já bych třeba nikdy veřejně nemaloval obrazy, protože to neumím, ale se slovem se toho někteří neumětelové dopouštějí.
Nikomu své články nevnucuji. Stačí Streita nečíst. Legrační jsou ti, co vykřikují, že mě nečtou, ale asi na mě mají i RSS, protože jakmile vydám článek, do pár minut jsou pod ním, ale nikoliv s kritikou článku, ale s útokem „ad hominem“ (psal jsem o tom zde).
Smutné je, že mezi nejaktivnějšími provokatéry jsou blogeři, pohříchu ti zkrachovalí, neúspěšní nebo závistiví. Takoví Lubomír Šula, Jan Hanák, Vladimír Hrubeš, Václav Jindra, Pavel Kula, v menší míře i Ladislav Nádvorník a Marián Béreš jsou toho důkazem. Říkám tomu nenávist ze závisti. Jestli pod mými blogy nacházejí terapii na své komplexy, budiž jim přáno.
Víte, že jsem vlastně rád, že už nemusím do té špíny vstupovat? Je to sice na hlavu postavené, že autor nemůže reagovat pod svými články, ale je to osvobozující.
Pod dnešním článkem, který kritizoval nerozlišování zpráv a komentářů mi třeba Jan Hanák napsal: „Vždycky mě pobaví, když někdo, silně názorově vyhraněný, kritizuje silně názorovou vyhraněnost. Stačí si přečíst nadpisy Vašich blogů, a i ten nezávislý pochopí, že nezávislost, nezaujatost a objektivita Vám nic neříká, ale přesto "máte koule" napsat výše napsané.“
A to přesto, že jsem dopředu s podobnými reakcemi počítal a úvodem jsem napsal: „Tady udělám vsuvku, abych nebyl nařčen, že dělám totéž. Ano, já píšu komentáře, nevydávám se za tiskovou agenturu. Naproti tomu si myslím, že média, která se chtějí živit prodejem informací, nemají ve zpravodajské části uplatňovat jakoukoliv ideologii a preference, jinak nejde o zprávy, ale o propagandu.“
Pro těžce chápající asi musím „přeložit“, že se nezříkám své názorové vyhraněnosti, ale že článek je o tom, že oficiální tisk by měl rozlišovat a neměl by míchat zprávy a komentáře. Po lopatě: já zprávy sám vyhledávám, ale pak publikuji své komentáře. Jasné? Jenže v tomto článku jsem kromě této kritiky žádné své preference nevyjevil, takže účelové nařčení pana Hanáka jde úplně mimo mísu.
Minule se mě chtěl zase ironizovat jiný sporadický bloger Václav Jindra, který o sobě píše, že je „milovník života a vášnivých debat. Snad na ně dojde také pod tímto (tedy jeho) blogem.“. Asi se jeho blogy nesetkaly s očekávaným přijetím, a tak svou vášeň chtěl uplatnit aspoň u mě. Na můj článek, který byl poděkováním mým čtenářům napsal: „A že to bylo nějakých čtenářů! By si mohli dát všichni sraz ve výtahu. Redakce tentokrát bohužel zveřejnila čísla.“.
Může být v klidu. Mé články čtou tisíce až desetitisíce čtenářů nejen na iDnes. Dokonce i ty, co jsou jen na mém soukromém blogu, čte mnoho set čtenářů. Jsem spokojen. Jsem spokojen i s tím, že mi stovky až tisíce anonymních čtenářů, proti nimž je těch pár křiklounů zanedbatelných, u každého článku dávají karmu. Za to jsem jim chtěl poděkovat, protože tak nemohu činit v diskusi. Je na tom něco k poťouchlostem?
Pan Jindra se zřejmě chtěl vysmát, že mi dalo svůj hlas jen 54 registrovaných čtenářů. Já si naopak toho počtu vážím, protože jsem je aktivně „nesbíral“ ve stranách, na Facebooku, na pracovišti, mez přáteli a dokonce ani v rodině. Mi se těch 54 lidí, co mě nezištně označilo za „blogera roku“, naopak jeví jako velmi lichotivé číslo nad očekávání. Najde pan Jindra 54 nezainteresovaných lidí, kteří by prohlásili v jakémkoliv oboru, že právě on je ten „nejlepší“?
S výše uvedenými zhrzenci kontrastuje milý vzkaz Jiřího Kubiše, který mj. napsal: „Hlas v anketě jsem Vám nedal, a to proto, že bytostně nesnáším jakékoliv ankety. Tímto bych Vám chtěl poděkovat za články a hlavně piště dál, a to i přesto, že Vás vykmitli z fór, což také o něčem svědčí. K tomu Vám přeji hodně pevného zdraví..“.
Děkuji. Těch pár nepřejícníků, co exhibují pod mými články a tváří se, že jich je většina, mě nemůže rozhodit. Baví mě sledovat, kam ve své ubohosti ještě dojdou. A když je nějaký můj článek nadzvedne, beru to jako zadostiučinění :-)
PS Ty, kdož nečetli, na svůj předchozí dnešní článek: „Propaganda jako za komunistů. Místo zpráv komentáře“.
