Havlovy polibky smrti

Nemám teď na mysli ODA nebo Unii svobody, jejímž zánikům předcházela Havlova podpora. Blíže už jsme se Švejnarem. Havel prostě i z politického záhrobí chce mít aspoň personální vliv. Nepodceňujme to, protože za konkrétními skutky vždy stojí konkrétní lidé, což se pozná hlavně v dějinných okamžicích.

Teď políbil prostřednictvím Kocába Stranu zelených. Strašně bych si přál, aby to byl definitivní konec této pidistrany, která se potácí mezi pragmatickým pseudopravičáctvím a ekoterorismem. Tato strana si určitě nezaslouží, aby sesbírala protestní hlasy voličů ODS, kteří nesouhlasí s Lisabonskou smlouvou, zradou na Srbsku a církevními restitucemi. Něco o tom vím, sám jsem takovým případem. Ale než bych dal hlas Bursíkovi nebo Kocábovi, to bych jej raději hodil do kanálu.

Je to takové neformální pragmatické bratrstvo Kocábů, Šípků, Mejstříků, Štětinů, Zlatušků, Schwarzenbergů, Lobkowitzů, Rumlů, Zielenců, Švejnarů, Hybáškových, Bubeníků, Ceplů starších, Wagnerových, Brožových, Bakalů, Ježků, Přidalů, Ebenů, Krausů, Svěráků, Portmannů, Kaplických, ve své době i Tošovských, Pilipů a podobně se svým guru Havlem. Pojí je nenávist ke Klausovi a pocit pseudointelektuální výlučnosti. Opírají se proto i o umělecké kruhy a zaklínají se nepolitickou politikou. Cíle jsou však veskrze pragmatické: funkce, popularita, uznání, vliv, peníze s různým akcentem, jak už to v neformálních kruzích bývá.

Havel ovlivnil složení Ústavního soudu, Nejvyššího soudu, Bankovní rady ČNB a podobně způsobem, který přesahuje jeho mandát. Nejsou to věci bez významu na náš každodenní život, protože se odstupuje od pozitivistického práva k duchům zákonů, které mohou hledat jen vyvolení, od tržních mechanismů k osvíceným zásahům, od národní svébytnosti ke kosmopolitismu, od tradičních hodnot k politické korektnosti, od vědy ke smyslu bytí, od racionalismu k postmodernismu. Klausovi se ještě může vymstít, jak je vidno podle intervencí proti koruně ze strany Tůmy, že si jej z Havlových časů nechal ve vedení ČNB.

Teď bude dobrý i Bursík, aby se v Senátu uplatnil další stoupenec pravdy a lásky v Havlově pojetí. Nenechme se ale mýlit významem tohoto kroku. V Senátu může na každém hlasu záležet, zda přijmeme lisabonský podvod, nebo zůstaneme nadále suverénní zemí. Ten Havlův polibek smrti by mohl znamenat totiž i konec pro Českou republiku.

PS Ačkoliv jsem rocker, Kocábova hudba se mi nikdy nelíbila.

O Kocábovi jsem se zmínil také zde, o Havlovi jsem napsal celý seriál, viz mé starší blogy, poslední zde.