Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

EU: Federace neznamená jen konec demokracie, ale začátek konce míru

25. 09. 2012 14:50:59
Lžifederalisté poprvé naplno ústy Barrosa přiznali barvu. Jejich cíle sice byly ve spojitosti s Lisabonskou smlouvou zjevné, ale oni zákeřně konejšili veřejnost, že nejde o krok namířený proti suverenitě států, leč toliko o zvýšení akceschopnosti EU.

I pod svými články jsem byl už tehdy umlčován „znalci“, kteří mě ubíjeli technikáliemi, kterak se mýlím, protože žádné narušení suverenity nehrozí. Byl jsem označován za alarmistu, který se neorientuje v celém komplexu legislativy EU, jež jakékoliv nebezpečí měla vylučovat. Jenže nechtěli vidět, že protlačovaná legislativa byla záměrnou a účelově nepřehlednou kamufláží všeho, co měla v plánu dlouho připravovaná euroústava, jež byla opuštěna jen naoko.

Servilní představitelé národních států, vč. našeho, nejenže se nechali oblbnout nebo zpacifikovat neuvěřitelným nátlakem až vydíráním, oni ve svých vlastních zemích tuto lež hájili. Vzpomeňme na Topolánka a Přemysla Sobotku. První před volbami nazýval euroústavu shitem, aby se později kochal, že je jeho podpis vytesán v Lisabonu. Druhý po planých výhradách se propůjčil k „měkkému ano“. Předseda Ústavního soudu Rychetský byl po výhradách prezidenta Klause zpacifikován německým velvyslancem. Sobotka se později obhajoval tím, jak na něj Rakušané a Němci řvali.

Už před čtyřmi a půl lety jsem napsal článek (a později mnoho dalších): „Lisabonská smlouva – bezvýchodná past“. Zárodky toho, co prezident Klaus teď nazval „koncem demokracie a národního státu“, jsem předvídal již v červenci 2008: „Lžidemokracie v podání EU“. Už tehdy muselo být rozumným lidem jasné, oč jde. Ti naivní byli za podvedené hlupáky.

Vyděluji z nich ty, především euroservilní novináře a komentátory (viz níže), kteří si co nejhlubší integraci přejí. Jejich slabé místo spočívá v otázce, proč bychom měli věřit těm, kteří nás dlouhá léta obelhávali a své skutečné záměry před námi skrývali. Použili staré známé salámové metody, aby se z nestravitelných věcí staly věci částečně stravitelné. A dokonce výsledky své činnosti, před níž ti moudřejší varovali (třeba Klaus před společnou měnou pro nesourodé ekonomiky), používají - místo svého pokání – jako klacek vymáhající ještě hlubší integraci (přes bankovní, fiskální a politickou unii až k federaci).

Pro mě je federace zase jen kamufláží přechodného stavu. Pokud se týká více národů, je to neživotaschopný kočkopes, který skrývá záměr vytvořit centrálně ovládaný stát, ale prakticky je nekratší cestou k rozpadu. Československo (ČSFR) bylo tím méně tragickým případem, což se o rozpadu federativní Jugoslávie říci nedá. A když vzniklo ze SSSR Společenství nezávislých států, znamenalo to jen začátek konce Sovětského svazu. A podívejme se na Belgii, která se zmítá mezi Vlámy a Valóny. Je to prostě obecná zákonitost, že malé národy se oprávněně cítí v jakékoliv formě federace utlačovány a ty bohatší naopak poškozovány.

Zastupitelská demokracie, která by reflektovala pouze váhu danou počtem hlasů odvozených z lidnatosti zemí, jež by nebrala v úvahu národní aspekt, by skutečně pro malé země znamenala konec tradiční demokracie. Mohli bychom si jen počkat, jak dopadnou volby v Německu, ve Francii (částečně ve Španělsku, v Itálii a v Polsku) a národní parlament by se stal přívěškem na úrovni obecního zastupitelstva bez jakéhokoliv reálných legislativních kompetencí. I ve Federálním shromáždění pamatovala na tento aspekt Sněmovna národů ČSFR, přesto to federaci nezachránilo.

Že neexistují stejné národní ekonomiky a ani vůle, aby ti bohatší přispívali na rozvoj chudších, se právě v dluhové krizi obnažilo. Ale málo na tom, teď se ještě pracuje s chimérou evropského občana, ačkoliv nic jako evropský národ neexistuje. Jazyková rozmanitost tento fakt ještě umocňuje.

Ale zase jsou vizionáři a věrozvěstové utopického idealismu, kteří se z marné cesty za společným zájmem odradit nedají. Připomínají tak komunisty, které v tom utopickém pojetí také nelze podezřívat ze zlých záměrů. Každému podle jeho potřeb, je krásné heslo. Jenže v reálném světě lidského egoismu nemůže fungovat. Obdobné je to s bratrstvím všech evropských národů, v němž by se ty velké vzdaly svých národních zájmů. Na čí úkor? První na řadě je jsou malé státy, které se nechají dotlačit ke ztrátě suverenity. Že zákonitě přijdou odstředivé tendence, je historicky nevyhnutelné.

Stokrát může Martin Komárek v MF Dnes psát o nové generaci Evropanů odrostlé národním předsudkům, o všudypřítomné angličtině a dokonce o světově sjednocujícím charakteru obchodních řetězců. Stokrát můj „oblíbenec“ Michal Musil brojí ve stejném listu proti Klausovi tím, že na všech zákazech z Brusele (vč. žárovek) se sami svým souhlasem podílíme (a zapomíná na mnoho oblastí, jež nepodléhají národnímu vetu a mnoho příkladů, kdy byl souhlas vynucen, abychom nebyli v EU „za potížisty vyčleňující se na periferii Evropy“).

Nic nepomáhá ani Komárkův německý pohled na dějiny, podle něhož druhou světovou válku nezavinily německé světovládné ambice, ale šlo jen o důsledky první světové války, čímž zjevně vznik Československa vydává za falešnou příčinu (jednu z příčin vedle rozpadu Rakousko-Uherska). Přímo to takto neprohlásil, protože jed po kapkách považuje za obhajitelnější.

Všechny tyto mesiášské vize se zhroutí, jakmile narazí na reálný svět. S tím vezmou zasvé i poslední zbytky demokracie. Rizika – včetně válečných - si uvědomuje i Komárek. Přesto by se jako můra rozletěl vstříc zářným zítřkům ve sjednocené Evropě. Takoví pak zase vinu nebudou hledat u oněch zaslepených fantastů, ale roli kazisvětů dopředu přisuzují těm, kteří předvídavě varují před nereálností takto utopického cíle.

Ceterum autem censeo Unionem Europaeam esse delendam!

Autor: Dušan Streit | úterý 25.9.2012 14:50 | karma článku: 46.23 | přečteno: 9749x

Další články blogera

Dušan Streit

Další zákeřná sketa – Viktor Nárožný

Nevím, jestli se jedná o alter ego Leo Wolfa nebo o reálného zákeřného fízla, který pomlouvačně kydá špínu s cílem mě znevěrohodnit.

27.3.2014 v 14:12 | Karma článku: 8.23 | Přečteno: 4787 | Diskuse

Dušan Streit

Atomová Julia by z vozíčku ubránila Krym

Na Bělehrad! Tato scéna Švejka mávajícího berlí na kolečkovém křesle se mi vybavila poté, co byl zveřejněn odposlech telefonátu Tymošenkové s bývalým místopředsedou ukrajinské bezpečnostní rady Šufryčem.

27.3.2014 v 12:03 | Karma článku: 42.29 | Přečteno: 3723 | Diskuse

Dušan Streit

Totalita protektorátní byla ještě zrůdnější než komunistická

Německá okupace byla horší než sovětská. A člen KSČ, který z ní po Listopadu vystoupil, aby dělal politiku jinde, je hoden většího opovržení než dnešní člen KSČM.

26.3.2014 v 11:32 | Karma článku: 43.94 | Přečteno: 7813 | Diskuse

Dušan Streit

Ministryně Válková, omluva zdaleka nestačí!

Tato předlistopadová členka KSČ, trvale bydlící v bavorském Pasově, která byla ještě v roce 2011 vedoucí katedry na plzeňských právech, jež sama získala profesuru na tak „prestižní“ univerzitě, jako je trnavská, se nikdy neměla stát českou ministryní, navíc v resortu spravedlnosti.

25.3.2014 v 12:02 | Karma článku: 38.12 | Přečteno: 2461 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Bohumír Šimek

Volby na obzoru

Ve schránce mi přistály Národní listy: Řekněte hlasité NE Bohuslavu Sobotkovi a Andreji Babišovi: Volte Úsvit- Národní koalici

23.8.2016 v 20:36 | Karma článku: 6.82 | Přečteno: 274 | Diskuse

Antonín Seďa

Návštěva Podvýboru pro technologické trendy a bezpečnost Výboru pro vědu a technologie PS

Ano, pro řadu občanů to mhou být výlety poslanců. Nicméně je velmi důležité, aby pro svá rozhodování měli tito zákonodárci zkušenosti a zejména informace. Nehledě na skutečnost, že reprezentují svoji zemi.

23.8.2016 v 19:37 | Karma článku: 2.77 | Přečteno: 206 | Diskuse

Jan Ziegler

Izraeli nemá nikdo právo diktovat, kde má mít hlavní město

České školní atlasy nesmí označovat Jeruzalém jako hlavní město Izraele, rozhodlo o tom ministerstvo školství. Toto starobylé město však bylo metropolí židovského státu už v době, kdy o žádné Palestině nikdo nevěděl.

23.8.2016 v 18:49 | Karma článku: 31.53 | Přečteno: 815 | Diskuse

Karel Pučelík

Takto se na srpen 1968 vzpomínat nemá

Každé volby přináší více či méně zvláštních okamžiků. Nejinak je tomu i s letošními podzimními. To, co se odehrálo v neděli na pražském Staroměstském náměstí ale už hranici bizáru překročilo.

23.8.2016 v 17:59 | Karma článku: 9.47 | Přečteno: 418 | Diskuse

Aleš Hoření

Ejhle Konva

Martin Konvička uspořádal divadelní představení, které bylo fakt husté a rozhodně je s podivem, že policie nereagovala na nošení a použití zbraní (byť maket na veřejnosti).

23.8.2016 v 17:50 | Karma článku: 19.62 | Přečteno: 332 | Diskuse
Počet článků 1144 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3926
Nevěřím umělým celebritám a politikům. Hledám odpověď na otázku „Proč?“ a nedám pokoj, dokud si neudělám vlastní názor, většinou navzdory bolševicky přijímanému mainstreamu. Podporuji aktivní přístup k životu. Jsem konzervativním ateistou, pro kterého však je osobní svoboda nade vše. Chci se podělit o své obavy, že plíživě přicházíme jak o tradice, tak o stále větší část svobod. Není náhodou, že spolu s tím ztrácíme národní svébytnost. Bytostně odmítám všechny utopie jako je Evropská unie. Poslouchám hard rock, nejraději DEEP PURPLE. Mám v oblibě sport a považuji jej za součást hygieny. Hodně čtu, rád píšu a formuluji své názory. Pozor, jsou někdy otevřené a provokativní! Když 2x prokliknete mou fotku, uvidíte sami...


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.