Eurokolaboranti k nám vpouštějí cizí dluhy

Nedejme se zmást, že některé ze stran s nadějí na proniknutí do parlamentu se stavějí jako protidluhové a protideficitní. Pokud se obecná euroservilita voliči preferovaných stran zcela nepřevrátí aspoň na euroobezřetnost, náš rozpočet nezachrání žádné domácí - jakkoliv úsporné – kroky.

Prvním imperativem totiž je, nevpustit sem zahraniční dluhy. Problém českého deficitu – obdobně jako řeckého – totiž nespočívá v jeho výši, ale v malém rozměru, významu a vlivu naší ekonomiky. Naše dluhy jsou až směšné proti gigantickým dluhům USA a Japonska. Tady tkví dosud nevypořádaný původ krize.

Tyto státy mají proti třeba Řecku jedinou – a to zásadní – výhodu, že jsou „too big to fail“. Je to podobné jako s bankami. Původ tkví v nekrytých dluhopisech a jiných cenných papírech bez fundamentální hodnoty. O příčině napíšu někdy samostatný článek.

Pokud však před krizí byly ty „papírky“ pouze problémem bank, teď se staly problémem celých států. Většinou se to řeší tiskem jiných „papírků“, jimž říkáme peníze. Dluhy se nesplácejí, ale ředí. Nepočítá se s tím, že je zaplatí dlužníci, ale že je umoří v rostoucích cenách a klesající koupěschopnosti svých úspor všichni, kdož se neobejdeme bez peněz. Svou taxu si k tomu drze přirážejí i spekulanti, kteří podstatu krize vyprodukovali. Úroky nepochybně porostou, čímž se paradoxně budou dluhy autokatalyticky navyšovat.

Pokud se dluhy přikrývají a kamuflují, je jen otázkou času, kdy to vyvře s většími následky někde jinde. Samozřejmě, že to má tendenci se projevit v nejslabším místě, a proto třeba přišlo na řadu Řecko. Bez ohledu na konkrétní výši našeho schodku nejsme v této riskantní době od Řecka tak daleko.

Nyní však do toho procesu hašení ohně dluhů benzínem obligací vstoupila Evropská unie. Měli bychom se stranit, abychom se nestali součástí toho domečku z karet namíchaných nejhloupějšími z politiků, totiž těmi novodobými internacionalisty, evropanskými socialisty a rádoby neoimperialisty. Když se ta stavba bez základů začne hroutit, opět to odnesou ti nejmenší. Nechoď Vašku s pány na led...

Samozřejmě, že pro nás je Paroubek to největší nebezpečí, a trvám na tom, že horší než euroskeptičtí komunisté. Ale nezachrání nás ani euroservilní Schwarzenbergové, Kalouskové, Johnové, Svobodové či Liškové. Bohužel – a to je mé velké zklamání – ani Nečasové. Jo, kdyby tak byl Klaus v čele ODS...

Kolem našich financí bychom měli postavit čínskou zeď, aby k nám neinfiltrovaly problémy finančního světa. Ten naflákal tolik dluhů, že je nikdy nebude možné zaplatit, jen umořit na něčí úkor. Bude ještě mela. K nám bude vstupovat prostřednictvím EU.

Buďme rádi, že nemáme euro. Ale abychom se zase nadbytečně neradovali, podívejme se, jak se zachoval verbálně přísný strážce státní kasy Janota. O eurofilovi Fischerovi, který kolaboroval už při protlačení „Lisabonu“, škoda ztrácet slov. Janota, poplatný vyššímu evropanskému principu, už stihnul (ačkoliv se na puse ohrazoval proti platbám do eurozóny) toto:

1) Vláda dohodla, že posílíme z rezerv ČNB Mezinárodní měnový fond asi o 26 miliard korun. Janota se sice prořekl, ale pak to obhajoval tím, že ty peníze budou jen ležet jinde, i když na nižší úrok. Už to by byla škoda. Zásadní ale je, s jakou (ne)návratností byly ty zdroje vydány. Řecká sanace moc nadějí nedává.

2) S nepochopitelným souhlasem Janoty ministři členských států EU mj. rozhodli, že 60 miliard euro na sanaci dalších potenciálních dlužníků eurozóny (Portugasko, Španělsko) dodají přímo z rozpočtu EU. Tedy i od zemí, které v eurozóně nejsou! A to přes zákaz sjednaný ve smlouvě o fungování EU, který zakazuje Unii se podílet na závazcích členů a jejich orgánů a organizací. K tomuto účelu byl zneužit článek o přírodních pohromách.

Spekulanti se uklidnili a dočasně se panika utlumila. Také proto, že Evropská centrální banka tiskne eura jak o závod a nakupuje státní dluhopisy ohrožených zemí, což je labutí písní za nezávislostí měnové banky na politice. Jenže dluhy se jen převádějí z menších kapsiček do větší. Nedá se říci, že „nula od nuly pošla“, protože to bude stát další náklady (nejen úroky) nás všechny. Až veká kapsa EU praskne...pak...

Ve hře jsou dva neblahé scénáře: (1) Využití integrační politické servility a udržení evropanského molocha za cenu jakéhokoliv zaostávání a zbídačování. Průvodním rysem této cesty by byla nesvoboda a ztráty státní svébytnosti. (2) Druhou alternativou by byly rozbroje a věřme raději, že jen "studené". Vyloučeno není nic, bohužel ani absolutní rozvrat financí, ani ozbrojené konflikty.

Tak končí vždy velikášské projekty novodobých mesiášů, kteří si nevidí ani na špičku nosu. Máme je i doma a dá se bohužel konstatovat, že ovládli většinu stran. Pokud si to u voleb neuvědomíme, s domácím dluhem nepohneme. Kromě Kalouskových 121 tisíc na osobu už dnes dlužíme jako „euroobčané“ nesrovnatelně více. Někdo ty bláznivé vize bude muset zaplatit.

Ceterum autem censeo Unionem Europaeam esse delendam!