No nevolte to! Umíme prožrat vše. Vaše ČSSD

Krizi chtěli řešit růstem postaveným na rozhazování. Co by nás čekalo, předvedli co možná nejnázorněji na vlastní straně.

Ne, že bych byl na větvi z letošních voleb: "Volby: Z nejhoršího do méně špatného".

Ale k tanci to přece jen vybízí: "Kdepak, na Paroubkově politickém hrobě se musí tančit".

Předvídavým lidem mohlo mnoho napovědět hospodaření socanů v akciovce Cíl: "Tunelování a.s. Cíl předobrazem hospodářské politiky ČSSD".

Tato strana je jediná, která díky Altnerovi, jehož místo vděčnosti podvedla, zůstal tak rozsáhlý histrorický majetek. Dnes už je zbytečné se nimrat v tom, zda měl pravdu Kočárník, který nástupnická práva novodobé ČSSD zpochybňoval a blokoval, nebo ti, co se majetku chtěli zmocnit. Socani totiž dosáhli svého a tím získali nemravný miliardový náskok v konkurenci stran.

Mezi stranami se tak stala tím „buržoustem“ právě ČSSD. A stačil příchod Paroubka, aby historické dědictví bylo v tahu. Tento uznávaný devizový bavič dokázal během jednoho volebního období a jedné volební kampaně všechno prošustrovat.

Přiznali sice jen 200 miliónů nákladů na jedny volby, ale střízlivě se může jednat tak o půl miliardy (odhady se pohybují mezi 400 až 750 milióny korun). Na jednoho každého občana ČR to představuje další vyhozenou padesátikorunu. Náklady na jednoho voliče ČSSD se pak pohybují mezi 350 až 650 korunami.

Přičtěme k dobru Paroubkovu úmyslu a na vrub jeho úsudku, že to považoval za návratnou investici. Už viděl ty milióny voličů, kteří naplní stranickou kasu. Jeho mozek je nastavený na zaklínadlo RŮST. Ten růst však nechápe intenzívně (do výšky), ale extenzivně (do šířky). Sám tomu pojetí dělá čest a nemyslím tím pouze fyziognomii, ale pobídky, dávky a rozdávání z cizího pod záminkou stimulace růstu.

S tím, že růst nepřijde, Paroubek vůbec nepočítal. Teď ve straně neví, co s tím. Přejme jim, aby se s tím popasoval třeba takový geniální „ekonom“ jako je Bohuslav Sobotka. Půjde to tlustým do tenkých. Čím kdo zachází, tím také schází.

My zalitujme věřitele Altnera či postupníky jeho pohledávky. Na někom, kdo balancuje na hraně bankrotu, si toho mnoho nevezmete. Zajímavá v té souvislosti bude situace kampeličky FIO, kde mám obavy, abychom se všichni nemuseli podílet na náhradě vkladů dle novelizovaného zákona.

Tak takoví jsou socani hospodáři. My si užijme to štěstí, že jsme po volbách o chlup utekli hrobníkovi z lopaty. A také vítejme situaci, že jedna strana nebude mít nad ostatními takový náskok v nezasloužených příjmech, čímž se konkurence vyrovná.