Kremlofobní, eurofilní a havloservilní Joch – „konserva“ na baterky

Musím se přiznat, že jsem spolknul několik mnohem údernějších nadpisů. Roman Joch má jedinou pravdu, že „Atentát to nebyl“. Jinak je mi špatně nejen z autora a jeho článku, ale především z toho, jak s tím na fóru blog.idnes uspěl.

Svůj názor, že nešlo o atentát na prezidenta Klause jsem vyjádřil v článku: „Houby atentát. I české výstřelky jsou švejkovské. Naštěstí“.

Kromě této shody se se s tímto „takykonzervativcem“ liším ve všem. Já sám se přímo za konzervativce nepovažuji. Nejsem věřící (v žádném smyslu slova). Přílišný akcent na řád a pořádek je v rozporu s mým akcentem na osobní svobodu. Jsem spíše minarchistou vyznávajícím tradiční hodnoty doprovázené kritickým myšlením. Ale když vidím, kterak se Joch za konzervativce vydává, nejsem jím rád.

On je to totiž nikoliv konzervativní člověk, ale zjevně militantní extrémista bolševického typu. Bolševického v tom smyslu, že je fanatickým stoupencem dosavadního hegemona euro-atlantického civilizačního prostoru – USA, zejména republikánské reprezentace. Na svět se divá stále prizmatem studené války. „Hrdinně“ bojuje minulé války s nepřítelem, který už neexistuje. Zastydle uvízl ve přežitých šablonách vítězů studené války.

Takoví lidé kvůli deficitu vlastního kritického a tvůrčího myšlení, ale i vlastní statečnosti v době totality, potřebují také své ikony k léčení komplexů (Pinochet, Mašínové). A i když se to zdá paradoxní – ostatně jako celý Joch – není divu, že svého guru nyní našel v kruzích salónního levičáctví, konkrétně v osobě Václava Havla. Liší se s ním jen v tom, že Joch se rád ohání svým křesťanstvím a tradičním, až fosilním, přístupem k sexu.

Pokud se však týká takových témat, jako je agrese proti Iráku nebo proti Jugoslávii (Srbsku), může si podat ruce s humanitárním bombarďákem. Ale co je nejhorší – Joch jde možná ještě dále než Havel, on propaguje evropský superstát a tím znevažuje a torpéduje primární a stěžejní úlohu národních států v demokratickém systému. Už kvůli tomu jsem mu jako „konzervativci“ nikdy nevěřil.

Ale Joch má i poněkud pubertální vzory. V odkazovaném článku napsal: „…co znamená, že James Bond byl konservativcem? Především, nebyl sentimentální. Žádné vciťování se, žádné projevy emocí, žádná sentimentalita. Bolest nepřítele ho těší, bolest svou najevo nedává. Věcnost, chladnost a dobré způsoby. Nepřítel musí zemřít. Pokud ho to před smrtí bolí… tím lépe… Smrt nepřítele je důvodem ke skleničce; bolestivá smrt nepřítele – ke skleničkám dvěma.“

To vypovídá, že Joch je člověk, který za zády silného kamaráda umí být nesmiřitelný, zlomyslný, bezcitný a dokonce se umí pást na lidském neštěstí a bolesti. Takového člověka považuji za lidský odpad a považte, on je to MUDr. A nepřekvapuje mě, že je člověkem, který propagoval „kontrolované mučení“.

Opravdu je mi až fyzicky nevolno z toho, že i já jsem svými vysokými daněmi musel takovou dobu přispívat, aby měl premiér Nečas takového zvráceného poradce.