Prezident není gosudar, ale ani ceremoniář, jak by chtěl Kalousek

Zuřivá nepříčetnost Kalouska mě utvrzuje v přesvědčení, že máme dobrou Ústavu, která poskytuje v roli prezidenta další garanci nebo pojistku v situaci, když nějaká formální sněmovní pseudovětšina zcela ztratí důvěru veřejnosti, což dávno nastalo.

Nemáme sice prezidentský systém jako v USA nebo ve Francii, ale také bohudík nemáme kancléřský systém jako v Německu, kde je prezident ceremoniářem. Vychází to z tradic první republiky a osobnosti T. Garrigue Masaryka. Považuji to za nejlepší řešení. Prezident přece jen tradičně u nás bývá jiná váhová kategorie než poslanecká sebranka odpovědná jen svým hypotékám a trafikám.

Proto snaha takových Kalousků, kdy nás účelově straší ruskými reminiscencemi a glorifikují německý systém, ve mě budí nejvyšší ostražitost proti účelovým změnám Ústavy. O tom, jak jsou takto uvažující protagonisté hloupí, svědčí, že i Kalousek a spol. hlasovali pro novelu Ústavy zavádějící přímou volbu prezidenta, jež určitě jeho roli neoslabuje.

Jenže místo Karla, tam sedí někdo jiný. A tak hrrr na něj, je mu třeba přistřihnout křídla. Ale pozor, to nebude tak snadné. V článku 54 Ústavy je hned v prvním odstavci uvedeno, že prezident je hlavou státu. Není tedy, jak se často podsouvá, jen jakýmsi razítkem nebo notářem zastřešujícím formálně exekutivní postavení vlády, ale má i svébytné a nedělitelné pravomoci explicitně vyjmenované v článku 62 Ústavy. Ty jsou sice Kalouskům trnem v oku, ale jejich zrušení by odporovalo postavení prezidenta jako hlavy státu ukotvené v článku 54 Ústavy a posvěcené přímou volbou.

V dělbě moci (zákonodárná, exekutivní, soudní) tak nelze prezidenta jen tak podřídit moci exekutivní. Tak jako bývá Ústavní soud někdy i třetí komorou Parlamentu, tak i prezident vyčnívá ze škatulky výkonné moci. I v pořadí ústavních činitelů je vysoko nad premiérem. A je to dobře. Čím více nezávislých pohledů – chcete-li střetů – o budoucnost České republiky, tím lépe. Každá pojistka se hodí. I proti zvlčelé Sněmovně.

Škoda, že prezident Klaus svůj tehdejší pokus o emancipaci role prezidenta nedotáhl do konce. Nemusela platit Lisabonská smlouva, která jen zákeřně otevřela vrátka pro další oklešťování národní suverenity nad rámec samotného Lisabonu. A silný prezident, pokud má důvěru občanů, má být významným hráčem.

Ústava je napsaná moudře. Nechává prostor pro různé situace. Nejde do detailů jako nějaká vyhláška, která by stanovovala lhůty poddaným. Je velkorysá a spoléhá na souhru všech mocí, v nichž prezident má silné postavení hlavy státu. Určitě není jen moderátorem, mediátorem, usmiřovatelem a ceremoniářem jako v kancléřském systému. Odtud pramenila kritika německého prezidenta Gaucka. Jenže nejsme v Německu, máme své tradice.

To se Kalouskům nehodí. Tito bezzásadoví a bezskrupulózní šíbři odvozují svou moc od svých dlouholetých zkušeností s manipulací poslanci, závislými na svých stranách, na trafikách, na hypotékách a dokonce i na imunitě. Tyto šedé myši udělají všechno, aby takové hady nedráždili. Jak se ukázalo, slib, že budou hlasovat podle nejlepšího vědomí a svědomí nedodrželi.

A tak buďme vděčni za další pojistku v osobě prezidenta. Nikdy nebude mít moc jako v USA nebo ve Francii, toho se nebojme. Ale jsem rád, že ani Zeman ze sebe nechce nechat udělat kladeče věnců. A to říkám, přestože nesouhlasím s jeho euronadšenectvím, které jsem kritizoval minule zde.