Pokrytectví – sport ničí šílené peníze, ne dopující sportovci

Ty výkony jsou obdivuhodné, ať s dopinkem, nebo bez. To, co předváděl kdysi Armstrong nebo dnes Froome na Tour de France, je prostě neskutečné a hodné obdivu. Bez úžasné vůle a útrap by nepomohl ani dopink. Kdo někdy závodně sportoval, ví o čem mluvím.

Neskutečné...

To, že odebrali Armstrongovi, o němž jsem psal zde, sedm nebo kolik titulů, nic nemění na tom, že byl mistrem nad mistry. Kdo dnes prokáže, zda jeho tehdejší soupeři nebyli nadopováni rovněž? Nakonec Ullrich se už přiznal.

Vzpomeňme fenomenálního sprintera Bena Johnsona, kterému odebrali v roce 1988 zlatou olympijskou medaili ve prospěch Carla Lewise, u něhož se později se ukázalo, že i on tehdy bral „nezbytné“ steroidy. Podobná „smůla“ postihla později sprinterku Marion Jonesovou, která ji připravila o pět olympijských medailí ze Sydney.

A pokračuje to dál. Nejrychlejší sprinter sezony Američan Tyson Gay dopoval, stejně jako Jamajčan Asafa Powell. A mluví se o dalších. V podezření je docela Usain Bolt, který se část sezony usilovně schovával, takže nepřijel ani na Zlatou tretru. Je proto horší sprinter?

Atletika bude letos silně ochuzena. Bylo by to správné, kdybychom měli záruku, že ti ostatní jsou čistí. Ale houby s octem, mají jen více štěstí nebo lepší odborný tým. Kdysi nikdo v tomto ohledu neměl na sportovce z NDR a SSSR, dnes si totéž může dovolit Čína. Za pomoci státních laboratoří se dají vyvíjet nové látky v bezpočtu modifikací.

Na co si to hrajeme? Ve sportu je tolik peněz, že je absurdní očekávat jeho čistotu. Je to kdo s koho. Dneska jsou ovšem miliardovým kšeftem i dopingové kontroly. Mezi těmi mlýnskými kameny jsou novodobí gladiátoři, od nichž se očekává jen výkon. Navíc oni ani nemohou vědět, co jim jejich tým vlastně ordinuje.

Lze to bez dopinku? V určitých sportech se na absolutní špici bez něj dostat nelze. Nějakou dobu jsem dělal závodně kulturistiku a „sypalo se“ už na krajské úrovni (já jsem to odmítl, neměl jsem ty ambice). Ale i sportovci, kteří by sami nechtěli, dopovat „musí“, pokud se chtějí dostat na absolutní vrchol, protože oprávněně předpokládají, že dopují i soupeři. Sám jsem viděl, jaký některé preparáty měly „zázračný“ účinek.

Opět použiji slova bývalého legendárního trenéra československé reprezentace ve vzpírání Brzosky, že bez dopinku můžete tak nanejvýš na dámském kole kolem přehrady venčit pejska. A to tehdy nešlo o žádné tak závratné částky!

Jak z toho ven? Nevím. Ale stávající pokrytecká situace je neudržitelná. Naivní představa, že se takto dá očistit tolik zkomercionalizovaný sport, je chimérou. Já jen vím, že každý vítěz do svého výkonu vložil nezměrnou píli, vůli, utrpení a mnohdy i zdraví. Neměli bychom právě z nich dělat oběti.