Víte, proč není pračkovné, ledničkovné a nábytkovné?

Na otázku odpovím v článku, ale jak je zřejmé už z variací na obdobné téma, jedná se vlastně o frašku. Jenže ono to stojí peníze a to v nich nespočívají ještě všechny náklady oné šílenosti zvané šrotovné.

Takže víte, proč není pračkovné, ledničkovné, skříňovné, židlovné, kolotočovné nebo manželkovné (jak také zde někoho napadlo)?

No protože není ani automobilovné.

Za eufemismus šrotovného, který by vzbuzoval dojem, že se jedná o podporu náhrady starých věcí, se skrývá podpora předem vybranému zájemci. Jde o mocnou automobilovou lobby, která už posbírala všechny možné dotace, subvence a pobídky. V lepších časech, kdy to vypadalo, že stromy porostou do nebe, vyčerpali všechny nemalé zisky, třeba i na úhrady erotických služeb pro pacifikaci vzpurných odborářů a zainteresovanost šéfů a obchodních partnerů. Právě podle šrotovného to vypadá, že uměli zainteresovat i politiky.

Dnes potřebují vyždímat, co se dá, aby v době, kdy dorazí skutečný nápor krize, mohli přečkat poptávkový kolaps. Je nepochybné, že dočasným a umělým zvýšením poptávky tento kolaps nejen přivolávají, ale i prohlubují. Dnešní vzedmutí poptávky je pro ně vítaným polštářem, který majitelům pomůže přečkat časy, kdy mnoho továren bude muset zavřít nebo přestěhovat montovny do levnějších teritorií. V té době však už budou s pomocí daňových poplatníků za vodou.

Kdyby se jednalo skutečně o šrotovné, šlo by o podporu náhrady starých výrobků novými. Jak vidno, obecný zůstal pouze název a prostředky z našich daní budou poskytnuty selektivně. Považuji to za sabotáž, protože to přibližuje ostrý pád oboru a vzdaluje žádoucí restrukturalizaci, a za zločin, protože naše daně budou použity na přisypávání těm nejbohatším, pohříchu zahraničním akcionářům, kterým celý tento sektor ekonomiky patří.

O konkrétních důvodech proti šrotovnému se vyjadřovali mnozí, já zde a zde. Proto se nebudu opakovat. Ale ono to souvisí i s podstatou světové krize. Některé obory, mezi něž určitě patřil automobilový průmysl, trpěly nadvýrobou. Nejen, že se stimulovala spotřeba a zkracovala životnost výrobků, firmy a obchodníci se snažili dosahovat až nehorázných marží. Aby to bylo ufinancovatelné, když velká část světové populace žije v bídě, musel hypertrofovat finanční sektor, který poskytoval ničím nekryté úvěry. Bylo otázkou času, kdy se to zhroutí jako domeček z karet.

Logické by bylo uvědomit si, že prostě nejsou a v blízké budoucnosti ani nebudou zdroje pro financování takovéto nadvýroby. Trestuhodné je ji ještě stimulovat v situaci, kdy by byla na místě pokora a úsporné chování. Někdy se šrotovné vydává jako ekologický stimul. Houby s octem, jako ostatně u všech těch ekologických balíčků, které mají vždy za cíl jen upřednostnění nějaké skupiny výrobců.

Rychlá obnova výrobků, které by mohly ještě sloužit, není nic ekologického, naopak vyčerpává zdroje, a to včetně energetických. Vede to k neúctě k hodnotám, k výrobě stále nových šmejdů, k zanedbávání kvality a opomíjení trvalých hodnot, k rozmařilému chování. Někteří výrobci nás k němu přímo nutí, třeba záměrnou různorodostí nabíječek, transformátorů a konektorů elektronických výrobků. Mobily jsou dobrým příkladem.

Krize má vždycky i výchovný aspekt. Přináší nám vzkaz, co bylo špatně. Šrotovné svědčí jen o mentální hluchotě politiků. Pamatujme si hlupáky, kteří je prosadí.