Vajíčko jako demokratický vzkaz

Paroubek prohlásil: „Jste ubozí a trapní, ani trefit se neumíte!". No, bylo by lepší, kdyby vejce nepřišlo nazmar, ale jde přece hlavně o symboliku.

Myslím, že už dozrála situace, aby Paroubka, kamkoliv přide, vítala vejce, nejlépe záprtky. Domnívám se totiž, že důvody už významně převažují zábrany slušného chování. Dokonce bych to považoval za sebezáchovný a sebeočistný proces významné části společnosti, za opodstatněný výraz frustrace, za protest a spíše za happening než za agresi.

Nepovažuji to za vybočení z demokracie. Naopak, tyto formy protestu mohou být jedinou zbraní proti jejímu rozmělňování. Spojovat demokracii pouze s volbami by se nemuselo vyplatit. Kdyby se lidé včas dokázali semknout proti špatnostem a přinesli si vajíčka, mohlo by se často předejít režimům, kde už obdobné protesty nepřicházejí v úvahu.

Ad absurdum: Kdyby Hitlera na samém počátku místo zfanatizovaných Němců zadržela vajíčka, nemuselo to dojít až k takovým hrůzám. Když už je „pořádek" udržován za pomoci armád, jako u nás po roce 1968, na vajíčka už je pozdě. I když, byla by to krásná představa, jak lidé, defilující na 1. máje pod tribunou místo mávátek každý hodí na Husáka s Biĺakem záprtkem... Hloupá představa, protože ta vejce jsou právě indikátorem demokracie.

Ale mohou být mementem, že se situace může zvrátit. Co Paroubkovi v tomto smyslu vyčítám:

- Útok na nejnižší pudy voličů, jako je rozdmýchávání závisti a nenávisti k úspěšným.

- Zneužívání menší inteligence části voličů populistickými hesly, nesplnitelnými sliby a pozlátkem celebrit.

- Projídání budoucnosti a zadlužování našich potomků, což se mu podařilo i v konjunktuře.

- Když mu to vyhovuje, klidně uplatní taktiku „čím hůře, tím lépe" (viz pád vlády).

- Paktování se s lidmi typu Ďuričko, Kočka, Rath, Mrština, Dryml, Zgarba, Palas bez ohledu na to, že s některými nepřímo a od některých se účelově distancoval.

- Nabubřelé chování stylu „Kdo z vás to má?", autokratické rozhodování.

- Podivné vypořádání s manželkou prostřednictvím nadace a pozemků, příčící se zádadám sociální spravedlnosti.

- Vrcholu jeho arogance nabyla, když jeho nová manželka nominovala na místopředsedkyni strany paní Borůvkovou a on sám lovkyni milionářů Brožovou.

- Nejnebezpečnější však jsou jeho útoky na nezávislost médií.

V tomto kontextu jsou vajíčka nebo rajčata tou nejsametovější revoltou. Vzpomeňme na Sládka a jeho návody „Hoďte je do Vltavy!" a u vědomí tradice defenestrací je jasné, že i česká holubičí povaha má své hranice. Někdy mám pocit, že dehet a peří nebo koupel ve Vltavě by mohla být zaslouženou terapií pro politiky, kteří se utrhli ze řetězu.

Chápu ta vajíčka jako včasnou měkkou revoltu, jež by nás mohla uchránit před pozdními horšími následky. Kdyby trpělivost nepřetekla, nikdy by nenastal ani rok 1989. Moje asociace se ubírá i k výchovnému plácnutí přes zadek, které našim dětem uštědříme někdy, abychom jim v jejich zájmu vštípili, že některé věci se prostě nedělají.

Tak chápu botu, která letěla na Bushe. Tak budu chápat každé vejce, které si dopředu Paroubek zasloužil.