Prohibice svobody: co je moc, to je příliš!

Tentokrát to ministr Heger (TOP 09) přehnal. Dokresluje to pseudopravicovou podstatu této vlády, která se s levicí pře - a to jen málo rozlišitelně - o míru regulací a dirigismu.

Quod licet Iovi, non licet bovi

Vím, že zemřelo ke dvaceti lidem. Ale vývoj dává za pravdu obavám, které jsem vyjevil v článku: „I metanol a smrt se hodí k útokům na trh a k možné buzeraci“. Tato nehorázná prohibice na tvrdý alkohol však je neslýchaným zásahem do svobod občanů s velmi problematickým efektem. Naopak, kočka je chytána za ocas.

Vláda zasahuje, a to docela mimoústavním způsobem, na konci celého řetězce. Chyba není u prodejců a už vůbec ne u spotřebitelů. I vina těch dosud zatčených míchačů pančovaného alkoholu je pouze zprostředkovaná a spočívá více v obcházení daní. Klíčová je však jediná věc. Odkud se vzal metylalkohol?!

Jeho výroba není o nic levnější než výroba etylalkoholu. To, co z něj dělá atraktivní komoditu, jsou vysoké daně na etylalkohol. Takže spoluviníkem je stát! Používá se do nemrznoucích směsí, ale i do biopaliv. Takže komplicem je i Evropská unie. Stát by měl celý smrtící řetězec rozplétat na straně výroby metylalkoholu, který může působit jako jed.

Tady nejde o zavinění pěšáků na konci toho řetězce. Tady někdo dodal na černý trh s lihem zřejmě cisternu smrtícího metylalkoholu. Muselo jít o jeho průmyslovou výrobu, nikoliv o nějaký omyl při destilaci v lokální palírně. Ti, co jej dále redistribuovali, zpracovali a prodávali, nemuseli mít nejmenší potuchy, o co jde.

U výrobců metylalkoholu bych hledal zdroj. Je možné, že byl dovezen. Podle místa největšího výskytu třeba z Polska. Dokud nebude proveden zásah u zdroje, tak celá ta nehorázná šaškárna a buzerace vyzní naplano. Dokonce i po několika letech si stejně mohou lidé otevřít láhev takto nebezpečnou.

Místo, aby ty stovky, možná tisíce policistů a celníků hledaly zdroj metylalkoholu, jsou vrženi do ulic ke kontrolám nesmyslných nařízení. Zloději teď mohou mít rej. Zamyslete se nad absurditou celé plošné kampaně. V Praze zemřel jeden člověk. A kvůli tomu třeba v hotelu Hilton nemohou prodávat drahé a kvalitní lihoviny. Lidé, co mají naplánovány oslavy, mají smůlu. A o tragických ekonomických následcích na výrobce a prodejce alkoholu vč. restaurací, je škoda mluvit. Na ty malé to může mít likvidační následky.

Stát také přijde o desítky miliónů denně, zejména ze spotřební daně. Ale ten si poradí, sebere to důchodcům, studentům a nemocným. Jeho prominenti však nouzí trpět nebudou, navíc se budou tvářit, jako by jim zdraví lidí bylo nade vše.

Přišli jsme o další část svobody. Stát si vyzkoušel, že lidé strpí i velmi pochybnou aplikaci tzv. mimořádných opatření (mluví se zejména o epidemiích a živelních událostech), aniž by to prošlo Sbírkou zákonů. Už to je na pováženou. Dosud se mohl každý svobodně rozhodnout, zda bude riskovat a pít tvrdý alkohol z pochybných zdrojů a pochybných značek.

Já bych neměl strach nadále konzumovat svou oblíbenou whisky a těch kvalitních a nepančovatelných značek, i domácích, je vícero. Proč mi to někdo zakazuje? Nepotřebuji vodit za ručičku. Naštěstí mám nějaké zásoby. A co potom? Manželce už došel Tuzemák do pečiva.

Stát dává vždy přednost plošné buzeraci všech, místo adresného vyřešení konkrétního excesu, který má zdroj na úplně opačné straně řetězce. Jde více o vlastní regulaci a omezování svobod, než o konkrétní případ. A lidé jsou ž tak oblbnutí, že jsou ochotni tomu tleskat.

Nejvíce tyto hlasy znějí z levicové části politického spektra. Tady jde dokonce o kritiku, že regulace bylo dosud málo a svobody a trhu příliš. Chovají se jako hyeny, které i neštěstí zneužijí ke svým zvráceným zájmům. Petr Uhl dnes v Právu mimo jiných nehorázností napsal: „Otázka jen zní, zda policejní tým nazvaný Metyl pomůže i vládě, aby se odpoutala od pravicových klišé, která zločinci využívají k zabíjení lidí.“ Jeho kolega Lukáš Jelínek si přisadil: „Metanolová pohroma je tragickou ukázkou toho, kam spěje společnost ostrých loktů a podceněné regulace. Levný minimální stát mít můžeme. Jenže to nese i rizika. Jsme ochotni je podstoupit?“

Hrůza! Podobně uvažující lidé nám tady operují Švédskem, prodejem alkoholu ve státních zařízeních a dalšími opatřeními, která omezí naše svobody. Trvalá prohibice, která svou neúčinnost už demonstrovala třeba v otázce měkkých drog, je také jednou z nich. Stát zase o něco víc roztáhne svá chapadla. Mám z toho velkou kocovinu. A mám opodstatněnou obavu, že jen tak rychle neodezní.

PS Všimněte si, kdo projevuje až orgasmus z prohibice. Jsou to ovčané z malého dvorku, co mají rádi nad sebou velký bič.