Nedejme se oblbovat věřící menšinou

Mohlo by se zdát, že v Česku je teologie, religiozita a moc církví okrajovým problémem, protože jsme většinově ateistickou sekulární společností. Opak je pravdou! Potvrzují mi to nejen rostoucí majetkové nároky církví, ale i reakce na můj předchozí článek. Celá tato kasta stojí na historicky propracované demagogii a organizaci vlivu, a to v mezinárodním měřítku. Považuji to za jedno z největších nebezpečí společenského vývoje. Proto se pokusím vyvrátit některé mýty, kterými církev víru opředla.

Mýtus 1.: Bůh je příroda

Tento neortodoxní měkký přístup k víře vypadá velmi kultivovaně a nevinně, leč je velmi nebezpečný až pokrytecký. Oslovuje i vzdělané a jinak logicky uvažující lidi, které ani nenapadne připustit si, že by byli jakkoliv manipulováni nebo se nějak zpronevěřovali racionálnímu pojetí reality. Jejich filosofie stojí na úctě k uspořádání vesmíru a přírody, u vědomí jeho složitosti a komplexity. Na jedné straně jsou omámeni čistotou přírodních zákonů, naproti tomu dosud neprobádané vztahy jsou pro ně dokladem tajemna a jakési vyšší harmonie. Proti tomu se však dají postavit tyto argumenty:

- Hranice tajemna se posouvá. Zlomyslně bychom mohli říci, že takto definovaného Boha ubývá. Kdyby naši předci viděli, kterak se dorozumíváme mobilními telefony, navigujeme se prostřednictvím GPS nebo se jen díváme na televizi, považovali by to za něco nadpřirozeného. Tohoto efektu používali už staří kněží, keří ohromovali poddané předpovědí zatmění slunce.

- Víra vždy spočívala na nevysvětlitelných jevech a na z toho vyplývající bázni. Vždy se našel někdo, kdo toho dokázal zneužít. Stačí vytvořit příslušné legendy a rituály a boží bázeň tak institualizovat. Od úžasu nad složitostí bytí tak je jen krůček k dogmatům nějaké etablované církve. Úžasem to začíná a kadidlem to končí. Člověk se ani nenadá a od původního ohromení ze složitosti světa - a z toho rezultující pokory - se stane objektem manipulace. Položte si otázku, jak je možné, že astrofyzik doktor Grygar vyznává - a propaguje! - onoho přírodního Boha, který nemá stát v cestě vědě, nicméně je praktikujícím katolíkem s celým tím balastem tmářství od neposkvrněného početí až po zmrtvýchvstání. Jak to jde dohromady s vědou, vyžadující racionální přístup?

- Každá víra vytváří zároveň ideologii, která má tendenci k sebeprosazování. Důsledky nemusíme hledat daleko, stačí se podívat do Polska. Nechtěl bych žít ve státě, kde mé děti musí povinně chodit do náboženství, když už pominu ostatní zpátečnictví. Takové vymývání mozků si nezadá ani s komunistickou ideologií. Nechci si klást otázku, zda je horší Írán nebo KLDR. Prostě, když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.

 Mýtus 2.: Víru a vědu lze od sebe oddělit, protože to jsou dva různé světy

Toto dělení zcela odmítám jako účelové a nelogické, protože vše existuje v jedné nedělitelné realitě. Nelze být zároveň racionalistou v práci a idealistou v kostele. Člověk není zároveň Jekyll a Hyde, ale je ukotven v nějaké filosofii. Buď stojí za tím, že vše je racionálně vysvětlitelné, nebo za vším je ochoten hledat záhady. Jestliže i v malé míře je vědec ochoten připustit existenci jakési tajemné a zapovězené 13. komnaty, vede to přinejlepším k rezignaci na pátrání po příčinách. Proto jsou věřící největšími pozitivisty, kdy věda je pro ně pouze nálézáním odpovědí na otázku JAK, ale z principu nemohou být důslední při kladení otázky PROČ.

Dále je třeba si uvědomit, že experimenty nejsou samy o sobě objektivní. Navíc jejich výsledky podléhají interpretaci, která může být zásadně nesprávná. Třeba pozorování, že Slunce obíhá kolem Země ještě není výpovědí o realitě samotné. V hlubších otázkách je nalézání a správná interretace odpovědí ještě složitější (třeba otázky kolem vzniku vesmíru, existence temné hmoty apod.). Potom ono ideové ukotvení interpreta vědeckých experimentů může hrát zásadní roli, aniž si to uvědomuje (viz třeba antropický princip).

Mýtus 3.: Ateista je "věřícím" v neexistenci Boha 

Za zmatečný a demagogický argument věřících považuji tvrzení, že jako ateista jsem rovněž věřícím, pouze věřím v neexistenci Boha. Svědčí to však jen o deformované logice skutečně věřících oponentů. Neexistence čehokoliv se nedá prokázat. Nemohu prokázat ani to, že někde ve vesmíru nežije Špagetová Příšera. Vždy je třeba prokazovat existenci. A důkazní břemeno je na straně těch, co v existenci věří. Já se nemohu zabývat ani tím, že budu vyvracet existenci Hejkala, Hastrmana nebo Bílé Paní. A to jsou úplně analogické otázky. Otázky, které nepatří do 21. století.

Mýtus 4.: Církve bojují s okultismem a s postmodernismem

Údajně kněží a křesťani vůbec se nejvíce staví proti různým iracionálním trendům a pavědám. Ano, vymezují se proti různým zázračným metodám a údajným schopnostem, ale to jen proto, že chtějí tuto doménu plně ovládnout. Na tomto poli chtějí být hegemony a proto dehonestují konkurenty v iracionálním pojetí světa. Co je racionálního na andělích, čertech a zázracích? Tohleto opravdu nemůže žádný senzibil nebo kartářka trumfnout. Nakonec inkvizice nerozlišovala, zda oběť je "čarodějnice" nebo Giordano Bruno.  

Mýtus 5.: Víra je zdrojem morálky

Víra a bázeň boží byly především nástrojem manipulace a nátlaku na poddané. Kněží a panstvo potřebovali kázeň. Církev byla vždy prolezlá honbou za materiálními statky, byli schopni zpeněžovat všechno, od odpůstků až po vstup do chrámů (viz chrám sv. Víta). Celé porevoluční období v Česku jsou hlavním motivem jejich představitelů církevní restituce. Přitom jejich vlastní učení varuje před hromaděním statků pozemských. Ale opět, jedná se jen o vzkaz svým ovečkám, aby netratily víru ani kvůli chudobě.

Nikdy se neřídili vlastními přikázaními, tedy kázali vodu a sami pili víno. Naše husitské tradice to dokládají nejlépe. A jak mohou být věřícími pedofilní pastoři v USA, ale nakonec i u nás? Nebojí se božího trestu?

A co všechny ty války ve jménu Boha nebo konkrétní církve, dokonce i proti církvi jiné. Vždyť oni nejsou pravověrní, tak je třeba je vykořenit. Tolik neštěstí, jako přineslo šíření víry ohněm a mečem, nemá za sebou žádná jiná ideologie, ani komunitická.

V českých podmínkách stála historicky katolická církev na straně cizích zájmů. Pochopitelně, jejich ambice jsou mnohem vyšší, než aby se omezovaly domácí lokalitou. Navíc ti Češi byli vždy kverulanty, kacíři a neznabohy. Proto církev vždy vítala světskou nadnárodní moc, která se snažila a snaží o zvrácení těchto poměrů.

Osobně jsem přesvědčen, že zdrojem morálky nemůže být jenom strach. Jistě se dá vhodnou výchovou vštěpit pravidla mravného chování. Obecně je to sice i sociologický problém, ale nejsem na straně cyniků, kteří tvrdí, že bez represe se člověk vždy bude snažit o maximalizaci zisku. Jak ukazuje i teorie her (vězňovo dilema) nakonec se i kooperace vyplatí. A to jsem ponechal stranou takové pohnutky jako je etika, čest a především svědomí, čímž se přece jen člověk díky výbavě svého mozku má lišit od zvířat. Určitě je cennější morálka, kterou si člověk vzal zasvé než ta, co vratce stojí na strachu. Věci, které považuji za špatné, bych neudělal, ani kdybych měl záruku, že nebudu odhalen nebo potrestán. Nakonec Mistr Jan Hus prokázal, že osobní pohnutky vlastního prospěchu mohou být vedlejší.

Postavme se agresivní menšině!

Organizovaná skupina je vždy akceschopnější než amorfní ateisté. Varovat by nás měla agresivita, s jakou stoupenci víry prosazují své názory. Nemusí to být jen inkvizice nebo třeba sebevražední atentátníci, ale zcela mě ohromila až fanatická a organizovaná verbální agresivita mnoha věřících, kteří reagovali na mé ateisticky laděné články (nejen na tomto blogu). Osobně znám i čestné a tolerantní věřící, to však není ta manipulující minorita. Avšak z anonymní internetové diskuse by člověk musel nabýt dojmu, že jsem ve většinově věřící společnosti. V takové intenzitě a šíři jsem opravdu takto agresivní netoleranci nečekal a bylo to pro mě potvrzením mých názorů o škodlivosti stavu, kdy víra zachvátí mozek.

Jsme uprostřed Evropy v tomto směru takovým malým ostrůvkem zdravého rozumu, a pohříhu vlastně i v celém světě. Měli bychom si žárlivě tuto svou komparativní výhodu racionality chránit a těžit z ní. Samozřejmě, že se mocná mezinárodní lobby budou snažit nás srovnat do řady věřících, abychom se nevymkli kontrole. Ovládání prostřednictvím víry je jedno z nejefektivnějších. Mějme to na paměti! Stále jsme my ateisté v Česku drtivou většinou.