Benešová – Vesecká 0:0, právo – spravedlnost 7:0 kontumačně

  Vím, jak dopadne rozsudek v kauze, o níž jsem psal již minule:

1. Neprokázalo se, že by v Česku fungovala justiční mafie. Pokud by totiž fungovala, tak by to v rozsudku na sebe nemohla vyslepičit.

2. Neprokázalo se, že by Benešová lhala. Proto se nemusí omluvit.

3. Vyšetřování skončilo, zapomeňte. Bylo tomu někdy jinak?

Že nula od nuly pojde, to je jasné už dnes. Proto bude v rozsudku nejzajímavější, jak se soudce Cepl mladší vypořádá s odůvodněním rozsudku. Velmi pochybuji, že by riskoval protahování té frašky usnesením, že se Benešová musí omluvit. Možná bude něco konstatovat o nepříliš vhodném a neetickém vyjádření, které však vzhledem k okolnostem a mediální publicitě nenabylo intenzity, kdy by veřejně činní protagonisté měli nárok na ochranu osobnosti. Možná má soudce v rukávu nějaký procesní důvod, který umožní rozsudek ve stylu chytré Horákyně.

Ať už to skončí jakkoliv, žalující potrefené husy se nám pěkně v řadě sešikovaly, aby nám společně i sólově zakejhaly. Nevím, proč, když se samy přihlásily, teď chtějí od soudu slyšet, že husami nejsou a necítí se být potrefeny. Navíc měly u soudu co dělat, aby z lavice žalobců obhájily aspoň svou husí existenci, když bylo cítit zápach, jako by se tam potila smečka tchořů. Nebo to zapáchal čuník nepřítomný?

V každém případě se žalující strana stala stranou, jež se musela obhajovat. A nešlo jí to příliš. Němcovo nové auto, Vesecké chlebíčky a Kučerova starost o stabilitu vlády na úkor justiční nezávislosti vejdou do análů (i když to vypadá, že z nich vyšly). Zajímavé bylo také svědectví budějovických žalobců, konkrétně Duška, že sice byl osloven, ale o to, aby na ně byla právě tato kauza převelena, nestál. „Kdo by o ni stál?", dal řečnickou otázku. Dále to, že Vesecká svědky nezbavila mlčenlivosti úplně, ale jen částečně, svědčí o mnohém. Jak se říká, chytrému napověz...

Velice mě zklamal přístup ministra spravedlnosti Pospíšila. Místo, aby ihned nejvyšší státní zástupkyni nechal vládou odvolat, tak se podílí na její veřejné blamáži i s částí justice. A to dokonce i v případě, kdy na jedné straně hrozí na státním zastupitelstvích dílčí vzpoury a na druhé straně probíhají čistky a zjevně alibisticky odůvodněné přesuny ve funkcích. Že by se nám ministr chystal naznačit, že kejhá na straně potrefených? Jakou můžeme mít důvěru v objektivitu a nestrannost tohoto systému?

Nedíval jsem se příliš pozorně, ale ze zpravodajské relace ze druhého jednání soudu jsem pochytil snahu znevěrohodnit předešlé svědectví nepřítomné Zlatuše Andělové. Snad to byl exministr Němec, kdo namítal její společenskou otevřenost při vzájemných setkáních. Aby to vypadalo neoficiálně, padly i argumenty přátelských polibků na tváře. Zbystřil jsem. Hned se mi vybavil kmotr, kterak uděluje polibek smrti. Ale Don Corleone by to u soudu nevyzpíval. Byl to mafián - profík.