Janečka je třeba vyhodit a Českou televizi zrušit

ČT nám ilustruje, jak vypadá kočkopes veřejných peněz a soukromých zájmů a tzv. nepolitická politika, kterou uplatňují samozvaní elitáři ve svůj prospěch.

To i „vládní vlnka“ by byla poctivější. Člověk by věděl, že nesleduje objektivní médium, vydávající se zákeřně za nepolitické, ale že vysílání je podřízeno oficiální politice státu. A hlavně by nemusel hradit nemravné koncesionářské poplatky jen za vlastnictví televizoru (i když ČT nebo vůbec ani teresteriální programy nesleduje).

Privatizaci en bloc bych také nedoporučoval. Tuto instituci a propletená chapadla různých parazitů je třeba zcela rozvrátit. Proto je třeba privatizovat jen majetek, programové fondy a práva a vysílací frekvence. Všechno ostatní by mělo zmizet z povrchu zemského. Janeček, bývalý redaktor komunistického časopisu Palcát, především.

Stát by na prodeji licence mohl vydělat miliardy. A odstranil by zároveň deformaci televizního a reklamního trhu nerovnými podmínkami. Argumentace jakousi ochranou kulturních a menšinových žánrů (=zájmů) neobstojí. Zaprvé se jedná vždy o subjektivní pojetí, které stejně sklouzne k tomu, že za nás bude někdo vybírat, co je pro nás dobré, a navíc si bude ohřívat svou zájmovou kaši. Zadruhé, tohle všechno se dá závazně formulovat do licenčních podmínek.

Jako každá veřejná instituce je ČT obklopena sítí soukromých osob – právnických i fyzických. Jde o různé autorské, producentské, ekonomické, finanční, lobbistické i politické kliky. Zvláštním chráněncem je exprezident Havel (viz zde) a celá plejáda jeho pseudointelektuálních příznivců a kumpánů.

Je tam příliš mnoho peněz v řádech miliard, takže jde o jednu z největších firem v zemi, kterou však řídí naprostý amatér – bývalý hlasatel, který svou profesní kariérou dokumentuje, že prospěchářství má jako genetickou výbavu.

Drzost tohoto molocha však nyní dostoupila vrcholu. Hodlají vytunelovat z tohoto veřejného do soukromého sektoru jednu miliardu a šedesát miliónů korun (!!!) pod záminkou správy koncesionářských poplatků. Je to absolutně neobhajitelné. Navíc je to pokus přes uzavřený závazek k soukromé firmě fixovat, že se šest a půl roku nezmění způsob financování ČT skrytým zdaněním občanů.

ČT už v minulosti na své náklady provedla několik kampaní na zpoplatnění utajených koncesionářů. Prostor pro další zvýšení výnosů je proto minimální. Databáze koncesionářů je věcí jen příslušné výpočetní techniky, která v ČT již existuje. Většinou se jedná stejně o automatické inkaso prostřednictvím SIPO. Vyvedení této databáze do soukromé firmy by byl navíc „zločin“ proti ochraně osobních údajů. Cena jen této databáze je astronomická, měla by podléhat zvláštnímu režimu a v žádném případě by neměla infiltrovat do soukromého sektoru.

Protože ekonomický smysl externí vedení agendy koncesionářů absolutně nemá, je zjevně v pozadí nějaká nečistá hra. Však ty stamilióny stojí za to. Určitě onen správce by na své „dobrodince“ uvnitř ČT nezapomněl.

Chtěl bych ještě připomenout, že samotné vymáhání nezaplacených koncesionářských poplatků je něco jiného. A za tuto agendu, pokud by byla svěřena nějaké externí vymahačské nebo advokátní firmě, by v žádném případě nebylo třeba platit. Advokáti by se poprali, aby mohli „zdarma“ převzít tuto agendu, když prostřednictvím elekronických platebních rozkazů by de facto mohla na základě seznamu neplatičů tuto agendu obhospodařovat prostřednicrvím PC jejich sekretářka. A všechny náklady a lukrativní palmáre by uhradil dlužník. Byla by to agenda, před níž by bledly závistí i ty protekční kanceláře, které „přes kopírák“ uhánějí neplatící černé pasažéry pro dopravní podniky.

Česká televize je jen jakýmsi zvráceným a zvlášť odpudivým obrazem, kterak se vždy a zákonitě hospodaří s veřejnými penězi (viz také zde). A je lhostejné, jestli jde o neziskové organizace, státní rozpočet nebo třeba rozpočty EU. Optimistické prognózy odhadují přímé zneužití zdrojů na dvacet procent.

Jedinou cestou je tento veřejný kanál co nejvíce minimalizovat, jinak se s klientelismem a korupcí nedá vyhrát. To neznamená nějakou asociální politiku. Ale správci veřejných peněz by měli mít minimální prostor pro uplatnění své moci. Veřejné peníze by měly být co nejvíce vyňaty z libovůle přerozdělovačů a co nejvíce vázány zákonem přímo ve prospěch adresátů.