Až se svalíme, bude euroval zhoubný. Co podcenil Pavel Páral

Včerejší MF Dnes zveřejnila komentář výše jmenovaného šéfredaktora týdeníku EURO pod titulkem „I Zeman asi ví »Spojené státy evropské jsou neuskutečnitelným snem«“. Tento autor sice rozumně hodnotí utopičnost vize sjednocené Evropy, přesto nedomyslel závažnost Zemanova podpisu ESM.

Zeman nás připoutal k eurozóně v krizi.

Pan Páral některé faktory podcenil a bagatelizoval tím nebezpečnost Evropského stabilizačního mechanismu, který exprezident Klaus nazval zrůdnou, nesmyslnou a absurdní věcí. Argumentuje sice správně, že Spojené státy evropské jsou neuskutečnitelné, ale to neznamená, že ty kroky, jež stále více utužují integraci, jsou neškodné.

Pokoutní změna základů EU bez referenda (už podruhé)

V prvé řadě i on nakonec přiznává, že zásadním krokem k federalizaci Evropy byla Lisabonská smlouva - principiálně měnící podmínky sjednané v přístupových smlouvách (pozn. autora) – jež nebyla schválena referendem. Dokonce vyjádřil podezření, že Zeman, jinak stoupenec přímé demokracie, dobře ví, že by dopadlo negativně.

Ovšem Páral už nedodal, že ESM jde ještě nad rámec Lisabonské smlouvy a zavádí dosud nemyslitelné. Tato úprava se totiž pokoutně snaží obejít ostatní ustanovení zakládajících smluv EU, zejména čl. 125 Smlouvy o fungování EU, tzv. no bailout clause (klauzuli o zákazu záchrany !), který ustanovuje zákaz odpovědnosti za závazky či převzetí závazku jiného členského státu EU. Takže i o podpisu ESM mělo být referendum, protože ke vstupu do takové unie voliči mandát nikomu nedali.

Nejde o federalizaci, ale o superstát

Pan Páral také opomíjí skutečnost, že tyto kroky nesměřují k federativnímu uspořádání, ale rovnou k centrálně řízené unii. Souhlasím s jeho skepsí ohledně přelévání peněz v rámci federálního rozpočtu z bohatších zemí do problémových. Podle jeho slov tento sen dlouho nebudou Němci ochotni snít, aby si snížili životní úroveň (vč. stejných daní, dávek a penzí) někde na českou úroveň.

Podle mě Němci takovou noční můru odmítají už dnes. To ovšem neznamená, že prostřednictvím EU nesní o jednotné politické unii, zahrnující třeba bankovní a fiskální (daňově-rozpočtovou) unii, tedy kontrolu v těchto oblastech. To ovšem nesvědčí o ochotě přelévat zdroje v rámci federace, ale o centralizačních choutkách.

Často upozorňuji, že i bývalé totalitní Československo mělo po zavedení federálního uspořádání kromě Sněmovny lidu i Sněmovnu národů. Takovým způsobem se v demokratických systémech uplatňuje nejen lidnatost národů, ale i jejich spravedlivější podíl na moci. Nic takového se v EU prostě neplánuje. Takže na závaznou legislativu, padající na nás shora „vis maior“ stále větším podílem, budeme mít zhruba jednoprocentní, tedy žádný, vliv.

Z toho vyplývá, že zákony v naší zemi budou určovat voliči lidnatých států. Sami doma budeme rozhodovat jen o marginálních věcech a budeme čekat, jak dopadnou volby v Německu, případně ve Francii. Často se nám dává za příklad, jak prounijní je Polsko na rozdíl od nás. Už se ovšem nedodává, že Polsko si díky své lidnatosti činí nároky na jednu z hlavních rolí v EU. Tyhle ambice se nás naprosto netýkají. Povšimněte si rozdílného přístupu Němců k sudetské otázce a k hranici na Odře a Nise. Dovedete si představit, že bychom po druhé světové válce získali území, které před válkou bylo německé, a nic by se nedělo???

V eurovalu nejde o splatnost, ale o nástroj indosatáře k ovládání

Pavel Páral má pravdu, že závazky ve prospěch eurovalu jsou nesplatitelné. Mimochodem nám přisuzuje nějakých 300 miliard korun, já jej odhaduji na 350 miliard korun vč. vstupního poplatku. Z toho však nelze vyvozovat, že díky nesplatitelnosti a chiméričnosti celého projektu federalizace, není tento nástroj nanejvýš nebezpečný.

Zaprvé Zeman podepsal, jak říká významný ekonom a člen NERVu Pavel Kohout, celou hrst bianco směnek. Jejich držitel si může dopsat jakoukoliv částku a vyloučeno je vypovězení tohoto závazku. I věřitel sice dobře ví, že tyto peníze nikdy neuvidí. Ale to nikterak nesnižuje nebezpečí pro dlužníka.

Držitel záruk – indosatář může uplatnit – a také uplatní! – svůj vliv na indosanta, který záruky naivně podepsal. Podívejme, pod jakou kuratelou dnes je Řecko nebo Kypr. Své závazky sice nesplatí, ale věřitelé je mají na povel. Řekové uvažovali o prodeji ostrovů, Kypřané o přenechání těžby podmořského plynu. Co nabídneme v budoucnu my? Při vývoji našeho státního dluhu je to jen otázkou času.

A k tomu existuje náš závazek, který nikdo nezrušil, že jsme povinni do eurozóny vstoupit, i kdyby čert na koze jezdil. Páral se domnívá, že „na tento tobogan končící v ekonomickém pekle žádná, ani ta nejevropštější politická reprezentace dobrovolně nenaskočí“. Určitě? Já myslím, že už jsme nasedli. A naši devótní politici jsou schopni i v budoucnu čehokoliv. Nemluvě o tom, že o dobrovolnosti nemusí a nemůže být ani řeči.

Držitel vytáhne „směnku“ a je vymalováno. Potom se mohou eurofilní voliči divit, kdo jim to zvyšuje daně, snižuje penze, zdražuje životní náklady a zhoršuje kvalitu veřejného sektoru. Na to se mohou ECB, MMF a EU ptát už dnes. A děkovat mohou (nejen) Zemanovi.

Paradox na závěr

Nejhrůznější je, když eurohujer „vysvětluje“, že jsme přece nejen plátci do ESM, ale můžeme i čerpat. To je teda gól! Až budeme potřebovat pomoc ze záchranného fondu, budeme nejen v Bruseli, ale už i v pr..... Pěkné vyhlídky :(

Ceterum autem censeo Unionem Europaeam esse delendam!

PS K tématu jsem naposled napsal článek: „Je to horší než kolaborace. Je to pitomá kolaborace“.