Česká republika před vytěsněním (squeeze-out)

  EU se k ČR chová jako představenstvo a.s. - jmenované tunelářem - k minoritnímu akcionáři.

Evropská unie byla vždy spolkem s ručením omezeným (zatím bez právní subjektivity), kde jeden společník mohl zablokovat změny. Velcí členové se však chtějí stát majoritními akcionáři a její instituce aspirují na statutární orgán, zastupující Unii navenek a řídicí ji uvnitř.

Transformace (Lisabonská cesta k a.s.) ještě není odsouhlašena, ale Evropská komise a vedení Evropského parlamentu nejenže se už chovají, jako by měli budoucí kompetence, oni si je vynucují způsobem, který by v obchodních vztazích byl na hraně trestného činu vydírání.

Předseda Evropské komise Barroso se v novinovém rozhovoru prořekl. Nejenže si dovolil peskovat nepřímo prezidenta ČR (tučně zvýrazněno), on nepokrytě vyjevil, o co jde (podtrženo).

Na otázku HN »Proč máme my Češi v EU tak špatnou pověst« odpovídá: „Budu k vám zcela upřímný. Některé výroky některých českých prominentních politiků situaci a české reputaci opravdu nepomáhají...ještě jednou upřímně říkám: stanoviska některých prominentních politických figur, které záměrně nebudu jmenovat, vám opravdu nepomáhají...Vytvářejí v Evropě o Česku dojem, který není v souladu s realitou. Česko se určitě chce reprezentovat jako moderní země, která si uvědomuje svou velkou zodpovědnost v současných těžkých časech. Myslím, že to je to, co Češi chtějí. Nechtějí být vnímání jako nějaká země druhé kategorie...A já myslím, že v Evropě teď platí: co je dobré pro Německo, je dobré pro EU. A co je dobré pro EU, je dobré pro Německo...Je velká chyba uvažovat o nějaké jízdě zadarmo. Vaše země je sice samozřejmě menší ekonomikou než Německo, ale na druhou stranu je také - abych tak řekl - významným akcionářem evropského problému."

Každý hlupák pochopí, jak dopadne akcionář se 22 hlasy (ČR) mezi akcionáři s celkovým objemem 751 hlasů. A to ještě kvalifikované většiny jsou nastaveny tak, aby se bez největších akcionářů nedalo odhlasovat nic. Kdo věří, že ti velcí „akcionáři" budou hlasovat v zájmu všech, když navíc budou pod tlakem domácích voličů, žije ve světě stejného pustého idealismu, jenž se zvrhne do diktatury, jako komunisté.

Jediné řešení je odmítnout bez lavírování Lisabonský podfuk, tak, jako jej odmítli občané Irska, jediného státu, jenž si dovolil referendum, a stejně jako již - ve formě euroústavy - odmítli občané Francie a Nizozemska. Varovat by nás měly dále tyto skutečnosti: (1) V ČR se nejenže nechystá referendum, ale ani parlamentní hlasování ústavní většinou (2) Neuvěřitelný nátlak na opakované referendum v Irsku (dokud nedopadne podle přání eurocentristů) (3) Zpupné chování evropských institucí k nejvyšším orgánům členských zemí (a to ještě zvýšené kompetence nepřevzali).

ad 3) Zkrácené a již notoricky známé informace o inspekčních cestách do české gubernie:

Delegace parlamentu EU u prezidenta ČR:

Cohn-Bendit: Přinesl jsem Vám vlajku, kterou tu prý máte na Pražském hradě všude. Je to vlajka Evropské unie, tak ji postavím tady před Vás. Bude to těžké předsednictví. ČR se bude muset zabývat návrhem pracovně-právní směrnice a klimatickým balíčkem. Klimatický balíček EU představuje méně, než by si naše frakce přála. Bude nutné aspoň toto minimum dodržet. Jsem přesvědčen, že klimatické změny představují nejen riziko, ale i nebezpečí pro další vývoj planety. Opírám se o vědecký názor a většinový souhlas v EP a vím, že se mnou nesouhlasíte. Můžete věřit v co chcete, já jsem přesvědčen, že globální oteplování je realita, není to věc mé víry.

Lisabonská smlouva: Vaše názory na ni mě nezajímají, chci vědět, co uděláte, až ji schválí česká sněmovna a senát. Budete respektovat demokratickou vůli zástupců lidu? Budete to muset podepsat.

Za další, chci, abyste mi vysvětlil, jaká je míra Vašeho přátelství s panem Ganleym z Irska. Jak se můžete scházet s člověkem, o němž není jasné, kdo ho platí? Ve Vaší funkci se s ním nemáte co scházet. Je to muž, jehož finance pocházejí z problematických zdrojů a chce je nyní použít na financování své volební kampaně do EP.

VK:...dejte, pane předsedo, prosím, slovo dalšímu.

Pötering: Ne, my máme času dost. Můj kolega bude pokračovat, protože každý z poslanců se Vás bude ptát na co bude chtít. (K Cohn-Benditovi) Jen pokračujte.

VK: To je neuvěřitelné, něco takového jsem ještě nezažil.

CB: Protože jste tady ještě neměl mě. S prezidentem Havlem jsme si vždy dobře rozuměli.

Crowley: Tím, že jste se při své návštěvě v Irsku setkal s Ganleym, jste se dopustil urážky irského lidu.

VK: Děkuji za tuto zkušenost, kterou jsem získal na setkání s Vámi. Netušil jsem, že je něco takového možné a za posledních 19 let jsem nic podobného nezažil. Myslel jsem si, že to patří minulosti, že žijeme v demokracii, ale v EU opravdu funguje post-demokracie.

Mluvili jste o evropských hodnotách. Evropskou hodnotou je především svoboda a demokracie, o tu jde občanům členských států EU především a dnes se v EU velmi vytrácí. Je třeba je bránit a usilovat o ně.

Uspořádání uvnitř EU má ale alternativ mnoho. Považovat jednu z nich za posvátnou, nedotknutelnou, o které navíc není dovoleno pochybovat a kritizovat ji, je proti samotné podstatě Evropy.

Pokud jde o Lisabonskou smlouvu, rád bych připomenul, že ratifikována ještě není ani v Německu. Ústavní smlouvu, ze které Lisabon vychází, v referendu odmítli voliči dalších dvou zemí. Jestliže pan Crowley hovoří o urážce irských voličů, potom musím připomenout, že největší urážkou vůči irským voličům je nerespektování toho, jak v červnovém referendu hlasovali o Lisabonské smlouvě. Já jsem se v Irsku setkal s někým, kdo zastává většinový názor v zemi, Vy, pane Crowley, zastáváte názor, který je v Irsku minoritní. To je hmatatelný výsledek referenda.

Crowley: Vy mně nebudete říkat, jaký názor mají Irové. To já jako Ir vím nejlépe.

VK: Já nespekuluji o názoru Irů. Já konstatuji jediná měřitelná data o jejich postoji, která přineslo referendum.

Schulz: EU je unie suverénních států a nikoliv federace. Rozumím tomu, co říkáte o irském NE, že je třeba ho respektovat. Ale, co respekt vůči hlasům voličů ve Španělsku a Lucembursku, kteří významnou většinou řekli Lisabonské smlouvě ANO?

VK: V EU dosud platí pravidlo jednomyslnosti, a to je třeba respektovat. EU může fungovat pouze tehdy, bude-li respektovat svá vlastní pravidla a principy. Je potřeba se vrátit k Laekenské deklaraci a renegociovat Lisabonskou smlouvu. Je potřeba decentralizovat, hovořit o tom, jak vrátit pravomoci na úroveň členských států, blíže jejich občanům, jak přehodit výhybku od supranacionalismu k intergovernmentalismu.

Pöttering: Závěrem bych chtěl říci toto - a chci odejít z této místnosti v dobrém. To, abyste nás srovnával se Sovětským svazem, je více než nepřijatelné.

VK: Já jsem Vás nesrovnával se Sovětským svazem, slovo Sovětský svaz jsem nevyslovil. Řekl jsem, že takovou atmosféru a styl jednání jako dnes jsem za uplynulých 19 let v ČR opravdu nezažil.

Hanne Dahl o parlamentní návštěvě z EU:

Mí spolucestující měli, jak se ukázalo, jinou agendu - výhrůžkami, hrozbami a ponižováním vyvíjet nátlak na Českou republiku, aby ratifikovala Lisabonskou smlouvu ještě před tím, než převezme předsednictví EU.

Delegace měla navštívit Český parlament - Sněmovnu, Senát a Ministerstvo zahraničí v tomto pořadí. Den měl skončit veřejnou debatou na univerzitě. Schůzku s českými poslanci zahájil liberální britský poslanec EP tím, že podle jeho názoru by Česká republika neměla převzít předsednictví, pokud nereatifikuje Lisabonskou smlouvu.

Kdo si ten pán myslí, že je? Podle mého názoru nejen prolomil všechna pravidla chování hosta, nestyděl se ani prohlásit, že považuje českého presidenta téměř za hlupáka, protože podporuje soudní přezkum smlouvy a je odpůrcem předávání suverenity České republiky do Bruselu v rozsahu požadovaném Lisabonskou smlouvou.

Řekla jsem, že toto jsou velmi legitimní otázky a že by se Češi neměli podvolit nátlaku a měli by být hrdi nato, že jejich demokratický systém věnuje těmto otázkám takovou pozornost.

To vyvolalo záchvaty vzteku u německého konzervativního europoslance Elmara Broka. Nedokázal se udržet a snažil se mě během mé řeči překřičet. Po té jsme se vydali na prohlídku paláce, během které mne sledoval a pokřikoval nenávistné poznámky.

Zkuste si to představit: funící, zpocený a uřvaný Němec pronásleduje velmi těhotnou ženu po chodbách pražského Senátu při oficiální návštěvě. Bylo to skutečně velmi trapné. Ne ani tak pro mě, ale pro EU, jejíž reprezentanti si myslí, že mají právo udělovat České republice lekce o jejich bezvýznamnosti a malé vážnosti pro převzetí předsednictví. Někteří z nich v debatě řekli, že nejlépe by bylo nechat předsednictví Francii pro další období. Vyhrožovali dokonce, že právě takové problémy s malými zeměmi by mohly vést k opuštění principu rotace předsednictví a k přijetí stálého předsednictví, omezeného na šest největších zemí. Myslím, že ten, kdo to řekl, byl německý poslanec.

Pochybuji, že existuje kapitola v učebnici pro vysoké vládní činitele nazvaná „PROBOHA NEMYSLETE SI, ŽE NA VÁS ZÁLEŽÍ!" Bude to ostuda, až jim evropští úředníci oznámí: „Vy a vaši ubožáčtí občané máte možná své demokratické postupy a referenda - ale nám je to fuk! PROTOŽE EVROPSKÁ UNIE, TO JSME MY!"

Nechápu, jak se mohou najít Češi, které to neuráží, byť by neměli rádi prezidenta Klause nebo Senát. Jsou to naši zástupci! K Merkelové nebo Sarkozymu by si to nedovolili. A nevím, jestli - co do formy - by si něco podobného dovolili sovětští zástupci k Husákovi nebo Svobodovi.