Dokolečka dokola

Opět mlácení staré prázdné slámy "sporu" mezi pozitivistickým právem a právem přirozeným. Absurdita obou krajních stavů je zřejmá každému, kdo není zaslepen dogmaty své ideologie. Ať rozdělíme rozhodnutí ve všech možných právních případech podle jakéhokoli pragmatického kritéria (mínění většiny populace, mínění odborné veřejnosti, stabilita systému, ...), vždy bude výsledná struktura fraktální, zatímco nástroje práva mají z principu hranice hladké skoro všude (v matematickém slova smyslu). Pokusy ustanovit pozitivní právo jako "objektivně" správné spadají do stejné kategorie jako např. socialismus, tedy mezi pokusy přizpůsobit realitu ideologii.

Re: Dokolečka dokola

S timto prispevkem plne souhlasim... jak pisu nize, je nutne najit "zlatou stredni cestu" mezi obema systemy, ktere se musi doplnovat, ne vylucovat (jak si patrne mysli autor clanku) , nic jineho neni mozne. Ostatne, to plati snad uplne ve vsem :)

Tři dotazy (ale zásadní)

1. Z čeho odvozuje předpoklad, že jste schopen posuzovat výklad práva kvalitněji než člověk, který se touto otázkou celoživotně zabýval.

Pokud byste i byl na Ceplově odborné úrovni (což nejste), z čeho byste usuzoval že právě váš výklad je jedině správný?

2. Máte dojem, že v GB či USA právo prohrává? Přitom je tam založeno prakticky výhradně na úsudku soudce, kterému stačí vnímání morálky (a nepotřebuje ji mít zapsanou v zákoně). Proč tedy u nás by - podle vás - právo prohrálo, pokud by bylo souzeno podle jeho smyslu (ducha).

3. Každý rozsudek je subjektivní. A soudce při něm pro každý jednotlivý případ vykládá právo. Výší trestu (v zákonném rozpětí a případně i pod ním), podmínkou, ....

A drobná poznámka:  Proto, že se vám nelíbí některé rozsudky ÚS nemusíte hned vylévat i dítě (jeho přístup k právu). Ostatně kdyby ÚS nebyl, nemohli by si senátoři stěžovat.

Re: Tři dotazy (ale zásadní)

Dovolím si reagovat na bod č. 2.

Není tak zcela pravda, že např. v US je rozhodování zcela v rukou soudce... o vině či nevině rozhoduje porota, soudce pouze o výši trestu. Otázka vnímání morálky soudce... je-li soudce křesťan, má lepší morálku než ateista? (aktuální téma v USA, kdy bylo vyneseno již několik velmi kontroverzních rozsudků inspirujících se biblí). Četl jsem studie systému trestního práva v USA, a i dnes mnohdy rozhoduje o výši trestu také barva pleti.

Ale je pravdou, že tohle je velmi sporná otázka... přesná aplikace litery zákona, nebo jeho ducha... sám nevím, kam bych se přiklonil, protože ono také záleží na charakteru a povaze soudce... a jelikož je soudce také jenom člověk, pak ani jeho charakter není bez chyb. Ovšem vykládat zákon přesně podle litery by za chvilku mohli také roboti, nebo UI a soudců s lidským pohledem by pak nebylo třeba.

Příliš jednostranný pohled

Mám rád Vaše příspěvky i když s nimi často nesouhlasím. Dovolím si tedy reagovat – Váš názor, jak jistě víte, není ničím novým, spor mezi právním pozitivismem a přirozeněprávním přístupem je samozřejmě starý a stále se opakující, ale mám ten názor, že v současné době právní věda (nemyslím tím česká, ale řekněme v našem kulturním okruhu) dospěla k vhodné vyváženosti. Není možné jednat čistě podle psaného práva (byť by to z pohledu právní jistoty a dělby moci bylo ideální), protože zkrátka není možné, aby psané právo postihlo a vzalo v úvahu veškeré možné situace, které ve společnosti/životě mohou nastat. Rozhodování zcela bez formálního práva (ať již psaného či vytvořeného judikaturou) by pak na druhou stranu vedlo k naprosté právní nejistotě a svádělo by ke zneužití práva vládnoucí vrstvou.

Tedy, jde o dva spojené principy, které se navzájem nevylučují. Je jen otázkou, zda jsou vhodně aplikovány těmi, kdo rozhodují, což jsou soudy.

Pokusím se to jednoduše vysvětlit.

Podle našeho právního pořádku je vydáváno velké množství právních aktů. Právníky s rozhodovací pravomocí najdete na městských (obecních) úřadech s rozšířenou působností, na krajských úřadech a na ministerstvech (ale i jiných úřadech, třeba profesních komorách). Tito právníci vydávají nějaká rozhodnutí. Úkolem těchto právníků (chcete-li úřadníků s právním vzděláním) je aplikovat právo a správně jej vykládat. Další skupina právníků s rozhodovací pravomocí jsou soudci, kteří kromě aplikace a výkladu práva mají jako jediní právo, ale i povinnost právo nalézat. No a při rozhodování Ústavního soudu se jedná o nalézání práva prakticky bezvýhradně.