Mýtus o synergickém efektu Evropské unie

V plné nahotě se začíná obnažovat, že EU začíná přerůstat v byrokratickou nedemokratickou instituci s autoritativními mechanismy, ne tak odlišnými od nástrojů reálného socialismu. Ale pozor, nejde ani tak o levicovost, jako o odklon od liberalismu k regulaci. Podhoubí je naopak navýsost pravicové, protože se nespojují proletáři, ale propojují se národní zájmy velkých členů s nadnárodním kapitálem, jimž konvenují i postsocialistické direktivní nástroje. Proto pro chudý lid a malé členy je vyfabulován mýtus o synergickém efektu. V zásadě má jít o zesilování účinku společným působením jako protiváhu USA, Číny, Ruska a Indie. Jde o vidění světa jako střet molochů.

Jinými slovy se dá říci, že má dojít o ekonomickým efektům za cenu jisté ztráty svobody a autonomie. To je myšlenka absolutně šílená. Dá se totiž považovat za přírodní zákon, že motorem veškeré evoluce je diverzita, tedy rozmanitost a konkurence. Jakékoliv glajchšaltování, násilná uniformita a „osvícená" regulace vede vždy a neodvratně k zaostávání. Nejde jen o politický nebo ekonomický, ale přímo o fyzikální zákon. Vyrovnáváním rozdílů v potenciální energii totiž nastává růst entropie; a entropie jak známo znamená růst nepořádku.

Již Parkinson tuto zákonitost aplikoval na společenské procesy a tuto nauku nazval „komitologie". Historická zkušenost říká, že čím více lidí se podílí na rozhodování, tím nesmyslnější jsou jejich rozhodnutí a Parkinson formuluje vzorec pro nekompetentnost, kde hlavní proměnnou je počet účastníků schůze. Jak roste počet ministrů, klesá schopnost vlády rozumně rozhodovat, a při počtu „někde mezi 19,9 a 22,4" schopnost rozhodovat zcela mizí (zdroj: Wikipedie). A teď si to dejte do souvislosti s desetitisíci úředníky v Bruselu. Všichni tito lidé podle Parkinsonových zákonů navíc přidělávají „práci" jeden druhému. Každý nadřízený se cítí důležitý podle počtu podřízených, takže tato šílená neefektivní struktura má tendenci pouze bobtnat a stravovat stále více peněz.

Pokud se týká mýtu, že na globálním trhu mohou uspět jen velcí hráči, je to absolutní nesmysl. Malý samozřejmě nemůže jít do přímého konkurenčního boje s mocnějším protivníkem. Ale když se podíváme na trh, kde je žádoucí, aby obchodní aktivity v co největší míře probíhaly prostřednictvím nikoliv států, ale soukromých subjektů, všude je prostor nejen pro velké molochy, ale i menší firmy a subjekty. Ty mohou pružněji zaplňovat mezery na trhu, dosahovat vyšší kvality, přívětivějšího chování k zákazníkovi, nacházet netradiční řešení a přístupy. Podívejme se, jaký významný podíl na ekonomice mají malé a střední firmy.

A to už je konkrétně u nás trh deformován nežádoucí orientací na krátkodobé efekty, kdy jsme se podbízeli mezinárodním gigantům investičními pobídkami. Mnohé firmy po vyčerpání pobídek a využití daňových prázdnin sbalily kufry a zanechaly nevymahatelné dluhy (viz Philips v Hranicích nebo Flexronix v Brně). Samozřejmě, že i ty úspěšné projekty, jako je třeba Volks Wagen - Škoda, jsou založeny na tom, že je pro zahraničního globálního hráče momentálně z České republiky výhodné vyvážet efekt, spočívající v relativně levné pracovní síle. Vrcholem pak je výstavba gigantické montovny korejské firmy Hyundai - mimochodem prolezlé korupcí - v Nošovicích, která nejen devastuje podhorskou krajinu v Beskydech, neúnosným způsobem bude zatěžovat dopravu v už tak neprůjezdném centru Frýdku - Místku, ale přitáhne sem i zahraniční dělníky s nízkou kvalifikací. Náklady, třeba dopravní, ale i ekologické, zcela už dnes převažují možný krátkodobý efekt. Nepochybuji, že se celá fabrika časem vydá dále na východ.

Nejhorší je, že tyto montovny svým dočasným rádoby efektem fixují nežádoucí zaměření české ekonomiky na nízkou přidanou hodnotu. Navíc je je zcela předimenzována orientace na automobilový průmysl, což tiká jako časovaná bomba, která vybuchne v okamžiku celosvětového poklesu poptávky. Zase jsme podcenili diverzifikaci. Uvědomme si, že to bude už dvacet let od změny ekonomického systému. To bylo dost času na komoditní restrukturalizaci ve prospěch vyšší přidané hodnoty. Že to jde, prokázali mnozí, třeba majitel internetové firmy Seznam Lukačovič, majitel Student Agency Jančura, majitel rodinného povovaru Bernard nebo i majitel PPF Kellner. Pohříchu se jedná vždy o aktivity, v nichž nebyl stát absolutně žádným způsobem zastoupen. O Evropské unii ani nemluvě.

Takže je jasné, že s Čínou nemůžeme bojovat levným textilem. Měli bychom na rozdíl od byrokratických bariér, jež staví Evropská unie, být rádi, že k nám dodávají takto levné zboží. My sami se pak pochopitelně musíme orientovat na náročnější výrobu. Je jasné, že se to našim textilkám nemusí líbit, ale tento ekonomický tlak je nejen nezbytný, ale vyvolává i žádoucí restrukturalizační změny. Kdybychom to pochopili, mohli bychom být mnohem dál. Mohli jsme se více orientovat například na to, abychom se stali žádoucí turistickou destinací. Místo, abychom využili historických památek, zanechaných předchozími generacemi, necháváme je chátrat. Přitom tyto investice by se nám vyplatily. Namísto toho si ničíme přírodu a silnice krabicemi montoven a skladů.

Takže naše místo jako malé země není v globální konkurenci prostřednictvím nějaké masové výroby s nízkými, pro naše bohatší partnery výhodnými cenami. Tento synergický efekt by k nám promlouvat vůbec neměl. My bychom měli využít, že Češi jsou národ, jemuž je vlastní improvizace, invence, pružnost a schopnost se adaptovat. Adaptujme se raději na náročné prostředí, v němž nám nikdo zadarmo nic nedá a v němž je výhodné nacházet skuliny, které se velkým hráčům nevyplatí zaplňovat.

Jistě mají velké státy i ty opravdu globální - sami říkají „národní" - zájmy. Týká se to sfér vlivu, ovládání surovin, boj o světové trhy. Tyto ambice se nás však netýkají. A měli bychom si uvědomit, že Němci a Francouzi takové velmocenské ambice mají a Evropská unie je pouze prostředkem k jejich dosažení. Neměli bychom jim dělat křoví. Už proto, že cesta, kterou si zvolili je nekonkurenceschopná. Opakují chyby Chruščova, který chtěl dohnat a předehnat USA plánováním.

Pro nás malé členy vymysleli pohádku o synergickém efektu. Sebevědomě bychom ji měli odmítnout. Jak radil už Borovský: Nechoď Vašku s pány na led, mnohý příklad známe, kdy pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme.

Kdyby mi někdo chtěl nadávat do nevzdělanců, tak ačkoliv si na tom nijak nezakládám, jen podotýkám, že jsem absolventem Vysoké školy ekonomické v Praze. Další moje související blogy zde, zde a zde.