Čím větší poseroutka, tím chlapáčtější velebitel Mašínů

Je až tragikomické, kdo se dnes zaklíná „hrdinstvím“ Mašínů. Není to nic překvapivého. Odbojnost, zarputilost i jistá forma nekontrolované odvahy požívají největší úcty u zakomplexovaných tichošlápků a strašpytlů. Oni se takto identifikují s „hrdiny“, kteří jejich největší slabinu nemají.

Mám s tím osobní zkušenost. Na mých článcích je dodnes vidět, že rád pluji proti proudu. Ale v mládí jsem byl docela vzdorovitý kverulant. Odvaha naštvat kohokoliv mi byla zcela přirozená. Ať už to bylo ve škole nebo v partě mladých, kde jsem neváhal ani při fyzické obhajobě svých ambicí. Později i v zaměstnání mi tohle kverulantství docela komplikovalo život. Ale na druhé straně jsem měl vždy své věrné nohsledy, kteří se ve mně viděli a tak přese mě realizovali, na co jim odvaha scházela.

A teď se vraťme ke dvěma největším glorifikovatelům Mašínů a Paumera. Prvního oficiálního ocenění se jim dostalo od tehdejšího premiéra Topolánka. To byl „hrdina“, který v době Varšavské smlouvy studoval vojenskou školu. Nepodezírám ho, že se chtěl stát „mírovou hrází“ socialistického tábora, jen plul prostě s režimním proudem a v tradici své rodiny, kde oba rodiče byli v KSČ - otec ve Zbrojovce Vsetín a matka dokonce v OÚNZ jako předsedkyně strany.

Ve světle prohlášení zemřelého Ctirada Mašína, že „chtěli zabíjet komunisty, na co by měli zbraně“ by Topolánek jistě uvítal, kdyby odpráskli také jeho rodiče; možná byli lepším cílem než onen pošťák. Sám pak uvedl, že o vstupu do KSČ přestal uvažovat až tehdy, když jeho první manželka mu pohrozila rozvodem. Jak totiž vyprávějí lidé zde na Ostravsku, Topolánek slynul přezdívkou »vlajkonoš«, protože v komunistických průvodech měl kráčet vždy včele se sovětskou vlajkou. Z jeho ruky ta plaketa opravdu sedí...

Obdobně se na internetu píše o Petru Nečasovi a jeho rodině. Dnešní premiér měl být fanatickým funkcionářem komunistického SSM a Svazu československo-sovětského přátelství. Matka měla být nadto pracovnicí KSČ na radnici v Uherském Hradišti, otec prý dokonce agentem StB. Podklady jsem viděl, zda jsou pravé, se mohu domnívat pouze podle toho, že se Nečas proti tomu nikdy neohradil.

On je ale jiným typem než Topolánek. Oč je možná menším kariéristou a určitě menším haurem, o to je větším poserou. Jeho tragická mise ve vládě nevyžaduje, abych o tom znovu psal, když jsem tak již učinil třeba zde. Faktem je, že jeho „vážně myšlená“ „pevná stanoviska“ pronášená se starostlivým a podmračeným výrazem jsou pro srandu králíkům. Něco podobného dokázal evokovat už jen premiér Fischer, bývalý karierní komunista.

Opravdu všechno chlapáci každým coulem. Myslím, že to dostatečně diskredituje jakoukoliv myšlenku, že by Mašínové zasloužili jiné ocenění než soud za vraždy. Odvaha jim k tomu však jistě nescházela. Cynická bezohlednost také ne. Vždyť kdo z nás by dokázal podříznout svázaného člověka...

Teď jsem zvědav, kdo si pojede natřásat peří na Ctiradův pohřeb.

PS Rodiny bych k hodnocení politiků nikdy netahal, pokud by jejich status nekorespondoval s dobou, která měla Mašíny a Paumera opravňovat k vraždám. Jiné „opravňovala“ ke kariéře bez skrupulí...